Nirvāṇa I निर्वाण

Chapter 75 — 21 verses. Sanskrit in Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

Open in the reader
1

श्रीवसिष्ठ उवाच | अथ तस्य गुरोर्वक्त्रादित्याकर्ण्य भगीरथः | मनस्याहितकर्तव्यः स्वव्यापारपरोऽभवत् || १ ||

śrīvasiṣṭha uvāca | atha tasya gurorvaktrādityākarṇya bhagīrathaḥ | manasyāhitakartavyaḥ svavyāpāraparo'bhavat || 1 ||

English

Shrivasishtha said: Having heard the words of his guru, Bhagiratha became devoted to his own duties, with his mind set on fulfilling his responsibilities.

हिन्दी

श्रीवसिष्ठ ने कहा: अपने गुरु के मुख से सुनकर, भगीरथ अपने कर्तव्यों को पूरा करने के लिए मन लगाकर अपने कार्यों में लग गया।

2

ततः कतिपयेष्वेव वासरेषु गतेषु सः | अग्निष्टोममखं चक्रे सर्वत्यागेकसिद्धये || २ ||

tataḥ katipayeṣveva vāsareṣu gateṣu saḥ | agniṣṭomamakhaṃ cakre sarvatyāgekasiddhaye || 2 ||

English

Then, after a few days had passed, he performed the Agniṣṭoma sacrifice for the sole purpose of renouncing everything.

हिन्दी

तब, कुछ दिनों के बाद, उसने सब कुछ त्यागने के एकमात्र उद्देश्य से अग्निष्टोम यज्ञ किया।

3

गोभूम्यश्वहिरण्यादि ददौ धनमशेषतः | द्विजेभ्यो निजबन्धुभ्यो गुण्यगुण्यविचारयन् || ३ ||

gobhūmyaśvahiraṇyādi dadau dhanamaśeṣataḥ | dvijebhyo nijabandhubhyo guṇyaguṇyavicārayan || 3 ||

English

He gave away all his wealth, including cows, land, horses, and gold, to Brahmins and his relatives, considering their merits and demerits.

हिन्दी

उसने अपना सारा धन, जिसमें गायें, भूमि, घोड़े और सोना शामिल है, ब्राह्मणों और अपने रिश्तेदारों को दे दिया, उनके गुण और अवगुण का विचार करते हुए।

4

दिवसत्रयमात्रेण सर्वमेव परित्यजन् | असुमात्रावशेषोऽसावासीद्राजा भगीरथः || ४ ||

divasatrayamātreṇa sarvameva parityajan | asumātrāvaśeṣo'sāvāsīdrājā bhagīrathaḥ || 4 ||

English

Within just three days, having renounced everything, King Bhagiratha was left with only his life.

हिन्दी

केवल तीन दिनों में, सब कुछ त्यागकर, राजा भगीरथ के पास केवल उसकी जिंदगी ही बची।

5

अथ सर्वार्थरिक्तं तत्खिन्नप्रकृतिपौरकम् | सीमान्तिने तृणमिव राज्यं स्वमरये ददौ || ५ ||

atha sarvārthariktaṃ tatkhinnaprakṛtipaurakam | sīmāntine tṛṇamiva rājyaṃ svamaraye dadau || 5 ||

English

Then, having given up all his wealth, he handed over his kingdom, which was devoid of all resources and weakened, to his border guard like a blade of grass.

हिन्दी

तब, अपनी सारी संपत्ति त्यागकर, उसने अपना राज्य, जो सारे संसाधनों से रहित और कमजोर हो गया था, एक तिनके की तरह अपने सीमा रक्षक को सौंप दिया।

6

आक्रान्ते द्विषता राज्ये मुनिः सद्मनि मण्डले | अधोवासोवशेषोऽसौ निर्जगाम स्वमण्डलात् || ६ ||

ākrānte dviṣatā rājye muniḥ sadmani maṇḍale | adhovāsovśeṣo'sau nirjagāma svamaṇḍalāt || 6 ||

English

When the kingdom was attacked by the enemy, the sage, who was the last remaining inhabitant in the palace, left his own circle.

हिन्दी

जब शत्रु ने राज्य पर आक्रमण किया, तब मुनि, जो महल में अन्तिम बचा निवासी था, अपने मण्डल से निकल गया।

7

यत्र न ज्ञायते नाम्ना यत्र न ज्ञायते मुखात् | तत्र ग्रामेष्वरण्येषु दूरेषूवास धैर्यवान् || ७ ||

yatra na jñāyate nāmnā yatra na jñāyate mukhāt | tatra grāmeṣvaraṇyeṣu dūreṣūvāsa dhairyavān || 7 ||

English

Where he is not known by name, where he is not known by face, there in distant villages and forests, he lived with patience.

हिन्दी

जहां उसका नाम नहीं जाना जाता, जहां उसका चेहरा नहीं जाना जाता, वहां दूर के गांवों और जंगलों में, वह धैर्य से रहा।

8

इत्यल्पेनैव कालेन प्रशान्तसकलैषणः | परमेण शमेनासावाप विश्रान्तिमात्मनि || ८ ||

ityalpenaiva kālena praśāntasakalaiṣaṇaḥ | parameṇa śamena'sāvāpa viśrāntimātmani || 8 ||

English

Thus, in a short time, with all desires pacified, he attained complete peace and rest in himself.

हिन्दी

इस प्रकार, थोड़े समय में ही, सभी इच्छाओं को शान्त करके, वह परम शान्ति और आत्मा में विश्राम प्राप्त कर लिया।

9

भ्रमन्द्वीपानि भूपीठे कदाचित्कालयोगतः | अवशः शत्रुणाक्रान्तं स्वमेव प्राप तत्पुरम् || ९ ||

bhramandvīpāni bhūpīṭhe kadācitkālayogataḥ | avaśaḥ śatruṇākrāntaṃ svameva prāpa tatpuram || 9 ||

English

Wandering through islands and lands, by chance and the passage of time, he inevitably reached his own city, which was invaded by the enemy.

हिन्दी

द्वीपों और भूमि पर भ्रमण करते हुए, संयोग और समय के प्रवाह से, वह अनिवार्य रूप से अपने ही शहर तक पहुंचा, जो शत्रु द्वारा आक्रान्त था।

10

नानागारांश्च तत्रासौ प्रवाहपतितांश्च तान् | पौरांश्च मन्त्रिणश्चैव शमी भिक्षामयाचत || १० ||

nānāgārāṃśca tatrāsau pravāhapatitāṃśca tān | paurāṃśca mantrinaścaiva śamī bhikṣāmayācat || 10 ||

English

There, he saw various houses that had fallen into ruin, and he begged for alms from the citizens and ministers.

हिन्दी

वहां, उसने विभिन्न घरों को देखा जो खंडहर में बदल गए थे, और उसने नागरिकों और मंत्रियों से भिक्षा मांगी।

11

विविदुस्ते नृपं पौरा मन्त्रिणश्च भगीरथम् | पूजयामासुरथ तं सविषादाः सपर्यया || ११ ||

vividuste nṛpaṃ paurā mantrinaśca bhagīratham | pūjayāmāsuratha taṃ saviṣādāḥ saparyayā || 11 ||

English

The citizens and ministers recognized Bhagiratha as their king and worshipped him with sorrow and respect.

हिन्दी

नागरिक और मंत्री भगीरथ को राजा के रूप में पहचाने और दुःख और सम्मान के साथ उनकी पूजा की।

12

प्रभो राज्यं गृहाणेति प्रार्थितोऽप्यरिणा मुनिः | नादत्तेऽनादृताशेषस्तृणमप्यशनादृते || १२ ||

prabho rājyaṃ gṛhāṇeti prārthito'pyariṇā muniḥ | nādatte'nādṛtāśeṣastṛṇamapyaśanādṛte || 12 ||

English

Even though the sage was requested to accept the kingdom, he did not accept it, as he was completely disregarded and did not even accept a blade of grass.

हिन्दी

यद्यपि ऋषि से राज्य स्वीकार करने के लिए अनुरोध किया गया, फिर भी उन्होंने इसे स्वीकार नहीं किया, क्योंकि उनका पूरी तरह से अनादर किया गया था और उन्होंने एक घास की पत्ती भी नहीं स्वीकार की।

13

कतिचिद्दिवसांस्तत्र नीत्वाऽन्यत्र जगाम सः | भगीरथोऽयं हा कष्टमिति लोकेन शोचितः || १३ ||

kataciddivasāṃstatra nītvā'nyatra jagāma saḥ | bhagīratho'yaṃ hā kaṣṭamiti lokena śocitaḥ || 13 ||

English

After spending a few days there, Bhagiratha went elsewhere, and the people lamented, saying, 'Alas, what a misfortune!'

हिन्दी

कुछ दिन वहाँ बिताने के बाद, भगीरथ कहीं और चले गए, और लोगों ने शोक किया, कहते हुए, 'हाय, कितना दुःख!'

14

अथान्यत्रोपशान्तात्मा परिविश्रान्तधीः सुखी | आत्मारामं कदाचित्तु स प्राप त्रितलं गुरुम् || १४ ||

athānyatroparśāntātmā pariviśrāntadhīḥ sukhī | ātmārāmaṃ kadācittu sa prāpa tritalaṃ gurum || 14 ||

English

Then, elsewhere, with a peaceful mind and relaxed intellect, he happily attained the self-contented, three-fold wise guru.

हिन्दी

फिर, कहीं और, शांत मन और विश्राम प्राप्त बुद्धि के साथ, वह खुशी से आत्म-संतुष्ट, तीन-गुण वाले गुरु को प्राप्त हुआ।

15

स्वमेव स्वागतं कृत्वा तेन सार्धं भगीरथः | कंचित्कालमुवासाद्रौ वने ग्रामे पुरे जने || १५ ||

svameva svāgataṃ kṛtvā tena sārdhaṃ bhagīrathaḥ | kaṃcitkālamuvāsādrau vane grāme pure jane || 15 ||

English

Bhagiratha, having welcomed himself, stayed with him for some time in the forest, village, city, and among people.

हिन्दी

भगीरथ ने खुद को स्वागत किया और उसके साथ कुछ समय तक वन, ग्राम, पुर और लोगों के बीच रहा।

16

समतामुपयातौ तौ गुरुशिष्यौ समौ स्थितौकलयामासतुः स्वस्थौ विनोदं देहधारणम् || १६ ||

samatāmupayātau tau guruśiṣyau samau sthitaukalayāmāsatuḥ svasthau vinodaṃ dehadhāraṇam || 16 ||

English

The guru and disciple, both being equal, engaged in recreation and maintaining the body.

हिन्दी

गुरु और शिष्य, दोनों बराबर होकर, मनोरंजन और शरीर की देखभाल में लगे हुए थे।

17

किमयं धार्यते देहः किं वानेनोज्झितेन नःयथाक्रमं यथाचारं तिष्ठत्वेष यथास्थितम् || १७ ||

kimayaṃ dhāryate dehaḥ kiṃ vānenojjhitena naḥyathākramaṃ yathācāraṃ tiṣṭhatveṣa yathāsthitam || 17 ||

English

Why is this body maintained? What is the purpose of this effort? It should remain as it is, according to its nature and conduct.

हिन्दी

इस शरीर की देखभाल क्यों की जाती है? इस प्रयास का क्या उद्देश्य है? यह अपने स्वभाव और आचरण के अनुसार जैसा है, वैसा ही रहे।

18

इति निश्चित्य तिष्ठन्तौ तौ वनाद्वनगामिनौअनानन्दं परानन्दं नासुखं न च मध्यमम् || १८ ||

iti niścitya tiṣṭhantau tau vanādvanagāminauanānandaṃ parānandaṃ nāsukhaṃ na ca madhyamam || 18 ||

English

Thus, having decided, they remained, those who move from forest to forest, experiencing neither bliss nor sorrow, nor anything in between.

हिन्दी

इस प्रकार, निश्चित करके, वे रुके, जो जंगल से जंगल में घूमते हैं, न आनंद अनुभव करते हैं, न दुःख, न कुछ बीच का।

19

धनानि वाजिविभवाद्यैश्वर्यं चाष्टधोदितम्सिद्धैरप्यर्पितं तुष्टैर्मेनाते जर्जरं तृणम् || १९ ||

dhanāni vājivibhavādyaiśvaryaṃ cāṣṭadhoditamsiddhairapyarpitaṃ tuṣṭairmenāte jarjaraṃ tṛṇam || 19 ||

English

Wealth, horse-drawn chariots, and other luxuries, even if bestowed by the accomplished, are considered worthless by the contented, like withered grass.

हिन्दी

धन, घोड़े से चलाए जाने वाले रथ, और अन्य वैभव, चाहे सिद्धों द्वारा दिए गए हों, संतुष्ट लोगों द्वारा सूखे घास की तरह निरर्थक माने जाते हैं।

20

स्वकर्मणैव देहोऽयं यावत्सत्त्वमनिच्छयाधारणीय इति स्वेन कर्मणैवाथ तस्थतुः || २० ||

svakarmaṇaiva deho'yaṃ yāvatsattvamanicchayādhāraṇīya iti svena karmaṇaivātha tasthatuḥ || 20 ||

English

This body should be maintained by one's own actions as long as there is life, without desire. Thus, they remained by their own actions.

हिन्दी

इस शरीर को अपने कर्मों से जब तक जीवन है, इच्छा के बिना बनाए रखना चाहिए। इस प्रकार, वे अपने कर्मों से रहे।

21

अभिननन्दतुरागतमुत्तमौ निजसमाचरणक्रमजं मुनी | सुखमसौख्यमभीप्सितवर्जितौ समसमेऽतिसमौ शमिनौ स्वतः || २१ ||

abhinanandaturāgatamuttamau nijasamācaraṇakramajaṃ munī | sukhamasaukhya-mabhīpsitavarjitau samasame'tisamau śaminau svataḥ || 21 ||

English

The two great sages welcomed the arrival of the guest, who was following his own rituals. They were content with both happiness and sorrow, having renounced all desires, and were naturally balanced and calm.

हिन्दी

दोनों महान ऋषियों ने अपने कर्मकांड के अनुसार आगंतुक का स्वागत किया। वे सुख-दुःख से संतुष्ट थे, सभी इच्छाओं को त्याग दिया था, और स्वाभाविक रूप से संतुलित और शांत थे।

← Chapter 74Chapter 76 →