योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Nirvāṇa I, Chapter 51निर्वाण प्रकरण · सर्ग ५१

Book 6 of the Yoga Vasishtha, chapter 51 — 71 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, निर्वाण प्रकरण, अध्याय 51 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

16.51.1

श्रीवसिष्ठ उवाच । न पुनर्भवतः पूर्वं संपन्नाश्चक्षुरादयः । यथा कमलजस्यैतत्सर्वमेव त्वया श्रुतम् ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | na punarbhavaḥ pūrvaṃ saṃpannāścakṣurādayaḥ | yathā kamalajasyaitatsarvameva tvayā śrutam || 1 ||

Shri Vasistha said: Before rebirth, the senses such as the eyes do not exist. Just as a lotus-born one, you have heard all this.

श्री वसिष्ठ ने कहा: पुनर्जन्म से पहले, नेत्र आदि इन्द्रियाँ नहीं होतीं। जैसे कमलज (ब्रह्मा) ने सुना है, वैसे ही तुमने भी यह सब सुना है।

26.51.2

ब्रह्मपुर्यष्टकस्यादावर्थसंविद्यथोदिता । पुर्यष्टकस्य सर्वस्य तथैवोदेति सर्वदा ॥ २ ॥

brahmapuryaṣṭakasyādāvarthasaṃvidyathoditā | puryaṣṭakasya sarvasya tathaivodeti sarvadā || 2 ||

The meaning of the eight-fold city of Brahma is revealed at the beginning. Similarly, the meaning of the entire eight-fold city arises always.

ब्रह्म की आठ-भुजा नगरी का अर्थ आरम्भ में प्रकट होता है। इसी प्रकार, पूरी आठ-भुजा नगरी का अर्थ हमेशा उभरता है।

36.51.3

विद्धि पुर्यष्टकं जीवो यो गर्भस्थेन्द्रियोदयः । यद्यथा भावयत्याशु तत्तथा परिपश्यति ॥ ३ ॥

viddhi puryaṣṭakaṃ jīvo yo garbhasthaindriyodayaḥ | yadyathā bhāvayatyāśu tattathā paripaśyati || 3 ||

Know the eight-fold city to be the living being which is the arising of senses in the womb. Whatever one meditates upon quickly, one perceives accordingly.

आठ-भुजा नगरी को उस जीव के रूप में जानो, जो गर्भ में इन्द्रियों का उदय है। जो कुछ भी शीघ्र ही ध्यान करता है, वह उसी प्रकार देखता है।

46.51.4

इन्द्रियाणीन्द्रियार्थाख्यं विद्धि संवेदनं स्वकम् । संपन्नं च यथा तत्ते प्रोक्तमाद्यमनःस्थितौ ॥ ४ ॥

indriyāṇīndriyārthākhyam viddhi saṃvedanaṃ svakam | saṃpannaṃ ca yathā tatte proktamādyamanassthitau || 4 ||

Know the perception of the senses and their objects as your own. As it is accomplished, it is explained in the beginning of the mind's state.

इन्द्रियों और उनके विषयों की अनुभूति को अपनी समझो। जैसे यह सिद्ध होता है, वैसे ही यह मन की स्थिति के आरम्भ में बताया गया है।

56.51.5

शुद्धा संवित्संभवन्ती संवेदनमनिन्दितम् । ततोऽहंवेदनानन्तजीवपुर्यष्टकान्विता ॥ ५ ॥

śuddhā saṃvitsaṃbhavantī saṃvedanamaninditam | tato'haṃvedanānanta jīvapuryaṣṭakānvitā || 5 ||

Pure consciousness arises, which is the unblemished perception. From that, the infinite self-awareness arises, endowed with the eight-fold city of the living being.

शुद्ध चेतना उत्पन्न होती है, जो निर्दोष अनुभूति है। उससे अनंत आत्म-चेतना उत्पन्न होती है, जो जीव की आठ-भुजा नगरी से युक्त है।

66.51.6

न त्वेकत्वादनन्तत्वादवेद्यत्वादनामये अभावत्वादनेकत्वादशून्यत्वात्परा स्थिता ॥ ६ ॥

na tvekatvād anantatvād avedyatvād anāmaye abhāvatvād anekatvād aśūnyatvāt parā sthitā || 6 ||

It is not due to oneness, not due to infinity, not due to being unknowable, not due to being flawless, not due to non-existence, not due to multiplicity, not due to emptiness, the supreme state is established.

यह एकत्व से नहीं, अनंतत्व से नहीं, अज्ञेयत्व से नहीं, निर्दोषत्व से नहीं, अभाव से नहीं, अनेकत्व से नहीं, शून्यत्व से नहीं, परम स्थिति स्थापित है।

76.51.7

चेत्यादिबुद्ध्या तत्किंचिन्न मनस्तां च गच्छति न च जीवत्वमायाति न च पुर्यष्टकात्मिका ॥ ७ ॥

cetyādibuddhyā tat kiñcinn na manastāṃ ca gacchati na ca jīvatvam āyāti na ca puryaṣṭakātmikā || 7 ||

By the intellect that begins with consciousness, it does not attain the state of mind, nor does it attain the state of life, nor does it become the eight-fold city.

चेतना से शुरु होने वाली बुद्धि से, यह मन की स्थिति प्राप्त नहीं करता, न ही जीवन की स्थिति प्राप्त करता, न ही आठ अंगों वाली नगरी बनता है।

86.51.8

न विद्यादिविलासोऽस्ति सोस्ति नास्तीव यः सदा परमात्मेति कथितो मनःषष्ठेन्द्रियातिगः ॥ ८ ॥

na vidyādivilāso'sti so'sti nāstīva yaḥ sadā paramātmeti kathito manaḥṣaṣṭhendriyātigaḥ || 8 ||

There is no play of knowledge, it exists and does not exist, that which is always called the supreme self, beyond the mind and senses.

ज्ञान का कोई विलास नहीं है, यह है और नहीं भी है, जो हमेशा परमात्मा कहा जाता है, मन और इंद्रियों से परे।

96.51.9

तस्मात्संपद्यते जीवश्चिन्मूर्तिर्मननात्मकः भ्रमः केवलमित्याद्य उपदेशाय गीयते ॥ ९ ॥

tasmātsaṃpadyate jīvaś cinmūrtirmananātmakaḥ bhramaḥ kevalamityādya upadeśāya gīyate || 9 ||

Therefore, the individual soul, which is the embodiment of consciousness and consists of the mind, is said to be merely an illusion, and this is taught for instruction.

इसलिए, जीवात्मा, जो चेतना का स्वरूप है और मन से बना है, केवल एक भ्रम है, और यह उपदेश के लिए कहा जाता है।

106.51.10

यतः कुतश्चित्संपन्ने त्वविद्यामय आमये उपदेश्योपदेशेन प्रविलीने विचारणात् ॥ १० ॥

yataḥ kutaścit saṃpanne tvavidyāmaya āmaye upadeśyopadeśena pravilīne vicāraṇāt || 10 ||

From whatever cause, when ignorance is destroyed by the instruction of the teacher, it dissolves through reflection.

किसी भी कारण से, जब अज्ञान गुरु के उपदेश से नष्ट हो जाता है, तो यह विचारणा से विलीन हो जाता है।

116.51.11

प्रशान्तसकलाकारं ज्ञानं तत्रावशिष्यते । यत्राकाशमपि स्थूलमणाविव महाचलः ॥ ११ ॥

praśāntasakalākāraṃ jñānaṃ tatrāvaśiṣyate | yatrākāśamapi sthūlam aṇāviva mahācalaḥ || 11 ||

In that state of complete tranquility, knowledge remains. Where even the vast sky appears as small as an atom, and a great mountain appears as minute as a mustard seed.

उस शान्ति की अवस्था में ज्ञान बचा रहता है, जहाँ विशाल आकाश भी अणु के समान छोटा लगता है और एक महान पर्वत सरसों के बीज के समान छोटा लगता है।

126.51.12

यत्रोद्यदाचारमपि सदप्यसदिव स्थितम् । जगज्जान्विषयांस्त्यक्त्वा काये त्वं तिष्ठ निर्मले ॥ १२ ॥

yatrodyadācāramapi sadapyasadiva sthitam | jagajjānviṣayāṃstyaktvā kāye tvaṃ tiṣṭha nirmale || 12 ||

Where even the most virtuous conduct appears as unreal, abandon the worldly pursuits and remain in the pure body.

जहाँ सबसे उत्तम आचरण भी असत्य के समान लगता है, वहाँ संसारिक विषयों को त्याग कर पवित्र शरीर में रहें।

136.51.13

असन्मयमविद्याया रूपमेव तदेव हि । यद्वीक्षिता सती नूनं नश्यत्येव न दृश्यते ॥ १३ ॥

asanmayamavidyāyā rūpameva tadeva hi | yadvīkṣitā satī nūnaṃ naśyatyeva na dṛśyate || 13 ||

The form of ignorance is indeed non-existent. When it is seen, it certainly perishes and is not visible.

अज्ञान का रूप वास्तव में असत्य है। जब यह देखा जाता है, तो यह निश्चित रूप से नष्ट हो जाता है और दिखाई नहीं देता।

146.51.14

आलोकितं नाम कथमवस्तु किल लभ्यते । प्रयत्नेनापि संप्राप्तं मृगतृष्णाम्बुकैरिव ॥ १४ ॥

ālokitaṃ nāma kathamavastu kila labhyate | prayatnenāpi saṃprāptaṃ mṛgatṛṣṇāmbukairiva || 14 ||

How can that which is seen be obtained as a real object? Even with effort, it is obtained like the water of a mirage.

वह जो देखा जाता है, उसे वास्तविक वस्तु के रूप में कैसे प्राप्त किया जा सकता है? यहाँ तक कि प्रयास के साथ भी, यह मृगतृष्णा के जल की तरह प्राप्त होता है।

156.51.15

असदेव सदेवासदज्ञानादस्य सत्यता । ज्ञानाद्यथास्थितं वस्तु दृश्यते नश्यति भ्रमः ॥ १५ ॥

asadeva sadevāsadajñānādasyasatyatā | jñānādyathāsthitaṃ vastu dṛśyate naśyati bhramaḥ || 15 ||

The unreal appears as real due to ignorance. Through knowledge, the object is seen as it truly is, and the illusion disappears.

असत्य सत्य के रूप में दिखाई देता है अज्ञान के कारण। ज्ञान के द्वारा, वस्तु को उसके वास्तविक रूप में देखा जाता है, और भ्रम नष्ट हो जाता है।

166.51.16

अविद्याया विचारोऽयं जीवपुर्यष्टकादिका । अप्यत्यन्तमसत्यायाः कल्पना कल्पितात्मनः ॥ १६ ॥

avidyāyā vicāro'yaṃ jīvapuryaṣṭakādikā | apyatyantamasatyāyāḥ kalpanā kalpitātmanaḥ || 16 ||

This is the thought of ignorance, such as the eightfold city of the individual soul and so on. It is the imagination of the self, which is completely unreal.

यह अविद्या का विचार है, जैसे जीव का पुर्यष्टक और इसी तरह की अन्य कल्पनाएँ | यह एक ऐसी कल्पना है जो पूरी तरह से असत्य है, जिसका आत्मा कल्पित है || 16 ||

176.51.17

तस्यास्त उपदेशाय सेयं जीवादिकल्पना । कृता शास्त्रैः प्रबोधाय तां त्वमेकमनाः श्रृणु ॥ १७ ॥

tasyāst upadeśāya seyaṃ jīvādikalpanā | kṛtā śāstraiḥ prabodhāya tāṃ tvamekamanaḥ śrṛṇu || 17 ||

This imagination of the individual soul and so on is made for the instruction of that ignorance. Listen to it with a focused mind for awakening.

यह जीव और इसी तरह की अन्य कल्पनाएँ उस अविद्या के उपदेश के लिए की गई हैं। उसे एकाग्र मन से सुनो ताकि तुम जागृत हो सको।

186.51.18

जीवत्वमिव संप्राप्ता पुर्यष्टकपदस्थिता । कला कलङ्ककलिता चितिराबोधनोन्मुखी ॥ १८ ॥

jīvatvamiva saṃprāptā puryaṣṭakapadasthitā | kalā kalaṅkakalitā citirābodhanonmukhī || 18 ||

As if attaining the state of individual soul, situated in the concept of the eightfold city, the power is stained with defects and is inclined towards awakening consciousness.

जैसे जीव की स्थिति प्राप्त हो गई है, पुर्यष्टक के पद में स्थित, शक्ति दोषों से कलंकित है और चेतना की ओर उन्मुख है।

196.51.19

यद्यथा भावयत्याशु तत्तथानुभवत्यलम् । सत्यो भवत्वसत्यो वा बालेन निशि यक्षकः ॥ १९ ॥

yadyathā bhāvayatyāśu tattathānubhavaty alam | satyo bhavatv asatyo vā bālena niśi yakṣakaḥ || 19 ||

Whatever one imagines quickly, one experiences it as such. Whether it is true or false, like a child imagining a ghost at night.

जो कुछ भी कोई जल्दी से सोचता है, वह उसे ऐसा ही अनुभव करता है। चाहे वह सत्य हो या असत्य, जैसे एक बच्चा रात में भूत की कल्पना करता है।

206.51.20

पञ्चतन्मात्रकलनां संभावयति सत्तया । तत्रात्मनि तथा रन्ध्रान्प्रपश्यति तथोदितान् ॥ २० ॥

pañcatanmātrakalanāṃ saṃbhāvayati sattayā | tatrātmani tathā randhrānprapaśyati tathoditān || 20 ||

One imagines the five subtle elements with reality and sees the described openings in the self.

कोई पाँच सूक्ष्म तत्वों की कल्पना करता है जैसे कि वे वास्तविक हैं और आत्मा में वर्णित छिद्रों को देखता है।

216.51.21

एभ्य एव समुत्पन्नं बहिःस्थं भूतपञ्चकम् । पश्यत्यनन्यदन्याभं शाखाशतमिवाङकुरः ॥ २१ ॥

ebhyo eva samutpannaṃ bahiḥsthaṃ bhūtapañcakam | paśyaty ananyad anyābhaṃ śākhāśatam ivāṅkuraḥ || 21 ||

From these very elements, the five external elements are born | He sees them as not different from himself, like a sprout seeing a hundred branches.

इन्हीं से उत्पन्न होते हैं बाह्य पाँच भूत | वह उन्हें अपने से भिन्न नहीं देखता, जैसे अंकुर सौ शाखाओं को देखता है।

226.51.22

इदमन्तरिदं बाह्यमिति निश्चयवांस्ततः । जीवो भावं यथादत्ते तत्तथा द्रढयत्यथ ॥ २२ ॥

idam antar idaṃ bāhyam iti niścayavāṃs tataḥ | jīvo bhāvaṃ yathā datte tat tathā draḍhayaty atha || 22 ||

This is internal, this is external, thus having determined | The living being adopts that state and thus strengthens it.

यह अंतर है, यह बाह्य है, इस प्रकार निश्चय करके | जीव उस भाव को अपनाता है और इस प्रकार उसे दृढ़ करता है।

236.51.23

रश्मिजालमिवेन्दोर्यदात्मनः प्रतिभासनम् । बाह्यस्पर्शतया तेन तदेवाशूररीकृतम् ॥ २३ ॥

raśmijālam ivendor yadātmanaḥ pratibhāsanam | bāhyasparśatayā tena tadevāśūrarīkṛtam || 23 ||

Like the web of rays of the sun, whatever is the reflection of the self | By the touch of the external, it is made impure.

सूर्य के किरणों की जाल की तरह, जो भी स्वयं का प्रतिबिंब है | बाह्य स्पर्श से वह अशुद्ध हो जाता है।

246.51.24

मरिचस्येव यत्तैक्ष्ण्यं शून्यत्वमिव खस्य यत् ॥ आत्मनो वेदनं यच्च तदेवान्यदिव स्थितम् ॥ २४ ॥

maricasya iva yat taikṣṇyaṃ śūnyatvam iva khasya yat | ātmano vedanaṃ yac ca tadevānyad iva sthitam || 24 ||

Like the sharpness of black pepper, like the emptiness of the sky | Whatever is the feeling of the self, that itself appears as if different.

काली मिर्च की तीखापन की तरह, आकाश की शून्यता की तरह | स्वयं की जो भी वेदना है, वह स्वयं ही अलग-अलग प्रतीत होती है।

256.51.25

अत्रैव निश्चयं बद्ध्वा नियमः सुदृढीकृतः । अनेनेत्थमनेनेत्थं भाव्यमित्यवखण्डितम् ॥ २५ ॥

atraiva niścayaṃ badhvā niyamaḥ sudṛḍhīkṛtaḥ | anenettham anenettham bhāvyam ity avakhaṇḍitam || 25 ||

Having determined this, the rule is firmly established | It is to be contemplated thus and thus without any doubt.

इसी पर निश्चय करके, नियम दृढ़ हो जाता है | इस प्रकार और इस प्रकार की भावना करनी चाहिए, बिना किसी संदेह के।

266.51.26

स्वभावेतरनामासौ स्वसंकल्पमयात्मकः । कश्चित्कदाचिद्भवति स्वभावेनैव नान्यथा ॥ २६ ॥

svabhāvetaranāmāsau svasaṃkalpamayātmakaḥ | kaścitkadācidbhavati svabhāvenaiva nānyathā || 26 ||

This one, named other than nature, is of the form of one's own resolve. Sometimes it becomes by nature itself, not otherwise.

यह स्वभाव से अलग नाम वाला, अपने संकल्प के रूप में है। कभी-कभी यह स्वभाव से ही होता है, अन्यथा नहीं।

276.51.27

आत्मनैवेदमखिलं संपन्नं द्वैतमद्वयम् । खण्डो मधुरसेनेव मृदेव च महाघटः ॥ २७ ॥

ātmanaive damakhilaṃ saṃpannaṃ dvaitamadvayam | khaṇḍo madhuraseneva mṛdeva ca mahāghaṭaḥ || 27 ||

All this is accomplished by the self alone, both duality and non-duality. Like a piece of sugar, like clay, and like a large pot.

यह सब कुछ आत्मा द्वारा ही पूर्ण होता है, द्वैत और अद्वैत दोनों। जैसे चीनी का टुकड़ा, जैसे मिट्टी, और जैसे एक बड़ा घड़ा।

286.51.28

संनिवेशविकारादिदेशकालादिसंभवात् । संभवत्यत्र नत्वीशे देशकालाद्यसंभवात् ॥ २८ ॥

saṃniveśavikārādideśakālādisaṃbhavāt | saṃbhavatyatra natvīśe deśakālādyasaṃbhavāt || 28 ||

From the existence of place, time, and modifications, it arises here, not in the Lord, due to the non-existence of place, time, etc.

स्थान, समय और परिवर्तनों के अस्तित्व से, यह यहाँ उत्पन्न होता है, ईश्वर में नहीं, स्थान, समय आदि के अभाव के कारण।

296.51.29

इतः पुष्पमितः पत्रमहमित्युदितो यथा । खण्डे स्वात्मनि नः सत्तारसोऽद्वित्वे द्वितां वहन् ॥ २९ ॥

itaḥ puṣpamitaḥ patramahamityudito yathā | khaṇḍe svātmani naḥ sattāraso'dvitve dvitāṃ vahan || 29 ||

Just as one says, 'This is a flower, this is a leaf, I am,' in a piece of the self, we carry duality in non-duality, having the essence of existence.

जैसे कोई कहता है, 'यह फूल है, यह पत्ता है, मैं हूँ,' आत्मा के एक टुकड़े में, हम अद्वैत में द्वैत को लेकर चलते हैं, अस्तित्व की आत्मा के साथ।

306.51.30

इतः पट इतः कुड्यमहमित्यादितस्तथा । सर्वात्मनात्मनि ब्रह्म विद्धि त्वं द्वित्वमाहरत् ॥ ३० ॥

itaḥ paṭa itaḥ kuḍyamahamityāditastathā | sarvātmanātmani brahma viddhi tvaṃ dvitvamāharat || 30 ||

Similarly, from this cloth, from this wall, I am, etc., know that Brahman, the self of all selves, brings forth duality.

इसी तरह, इस कपड़े से, इस दीवार से, मैं हूँ, आदि, यह जानो कि ब्रह्म, सभी आत्माओं का आत्मा, द्वैत को लाता है।

316.51.31

अद्याङ्कुरोऽहमद्यार्करुगहं त्वद्य वारिदः। यथेति तिष्ठत्यम्भोदस्तथात्मा सदसद्वपुः॥ ३१॥

adyāṅkuro'hamadyārkarugahaṃ tvadya vāridaḥ| yatheti tiṣṭhatyambhodastathātmā sadasadvapuḥ|| 31||

I am the sprout today, I am the sun today, I am the rain cloud today. As the cloud stands, so does the self, in the form of existence and non-existence.

आज मैं अंकुर हूँ, आज मैं सूर्य हूँ, आज मैं वर्षा का बादल हूँ। जैसे बादल खड़ा होता है, वैसे ही आत्मा अस्तित्व और अनस्तित्व के रूप में खड़ा होता है।

326.51.32

इति भाव्यमनेनेदमित्थं सर्वेश्वरे ततम्। क्रमं खण्डयितुं लोके कस्य नामास्ति शक्तता॥ ३२॥

iti bhāvyamanenedamitthaṃ sarveśvare tatam| kramaṃ khaṇḍayituṃ loke kasya nāmāsti śaktatā|| 32||

Thus, this is to be contemplated by the self in this manner, pervading the supreme lord. Who in this world has the power to break the sequence?

इस प्रकार यह आत्मा द्वारा इस प्रकार से विचारणीय है, सर्वेश्वर में व्याप्त। इस संसार में कौन है जिसके पास क्रम को तोड़ने की शक्ति है?

336.51.33

आदर्शस्वच्छ आकाशे नैव स्वः प्रतिबिम्बति। व्यतिरेकासंभवतः कचत्येव हि केवलम्॥ ३३॥

ādarśasvaccha ākāśe naiva svaḥ pratibimbati| vyatirekāsaṃbhavataḥ kacatyeva hi kevalam|| 33||

In the clear sky, the self does not reflect. Due to the impossibility of separation, it only shines alone.

साफ आकाश में, आत्मा प्रतिबिम्बित नहीं होता। अलगाव की असंभावना के कारण, यह अकेला ही चमकता है।

346.51.34

ब्रह्मणि त्वात्मनात्मैव स्थितः कचति बिम्बति। द्वैतीभवत्यदेहोऽपि चिन्मयत्वात्स्वभावतः॥ ३४॥

brahmaṇi tvātmanātmaiva sthitaḥ kacati bimbati| dvaitībhavatyadeho'pi cinmayatvātsvabhāvataḥ|| 34||

In Brahman, the self itself is established, shines, and reflects. Even without a body, it becomes dual due to its inherent nature of pure consciousness.

ब्रह्म में, आत्मा खुद ही स्थापित होता है, चमकता है और प्रतिबिम्बित होता है। शरीर के बिना भी, इसकी शुद्ध चेतना के स्वभाव के कारण यह द्वैत बन जाता है।

356.51.35

यद्यथैवात्मकचनं वेत्ति तं भवतात्मना। असत्यमपि तन्नेह व्यभिचारी कदाचन॥ ३५॥

yadyathaivātmakacanaṃ vetti taṃ bhavatātmanā| asatyamapi tannenaha vyabhicārī kadācana|| 35||

Whatever the self knows, it knows as the self. Even the unreal does not deviate from it at any time.

आत्मा जो भी जानता है, वह आत्मा के रूप में ही जानता है। असत्य भी कभी इससे अलग नहीं होता।

366.51.36

हेमत्वकटकत्वे द्वे सत्यासत्यस्वरूपिणी । हेम्नि भाण्डगते यद्वच्चित्त्वाचित्त्वे तथात्मनि ॥ ३६ ॥

hemtvakaṭakatve dve satyāsatya svarūpiṇī | hemtni bhāṇḍagate yadvac cittvā cittve tathātmani || 36 ||

In the context of gold and bracelet, both are true and untrue in nature. Just as gold in a vessel is both sentient and insentient, so is the self.

हेमत्व और कटकत्व के संदर्भ में, दोनों सत्य और असत्य स्वरूप वाले हैं। जैसे भाण्ड में हेम दोनों चित्त और अचित्त है, वैसे ही आत्मा भी है।

376.51.37

सर्वगत्वाच्चितेश्चित्त्वं नित्यं मनसि विद्यते । हेमत्वं कटकस्येव जडभावः स्थितोऽन्यदा ॥ ३७ ॥

sarvagatvāc citta eś cittvaṃ nityaṃ manasi vidyate | hemtvaṃ kaṭakasyeva jaḍabhāvaḥ sthito'nyadā || 37 ||

Due to the omnipresence of consciousness, sentience is always present in the mind. Just as the nature of gold is insentient, so is the inert nature of the bracelet.

चित्त की सर्वव्यापकता के कारण, चित्तत्व हमेशा मन में विद्यमान है। जैसे हेम का जड़ स्वभाव है, वैसे ही कटक का जड़ स्वभाव है।

386.51.38

चित्त्वजाड्यात्मकं चित्तं दृष्टं भावयति स्वयम् । यथा यदैव यद्भावं तथा भवति तत्तदा ॥ ३८ ॥

cittvajaḍyātmakaṃ cittaṃ dṛṣṭaṃ bhāvayati svayam | yathā yadaiva yadbhāvaṃ tathā bhavati tattadā || 38 ||

The mind, which is of the nature of sentience and insentience, perceives itself as it is seen. Just as whatever state it perceives, it becomes that state.

चित्त, जो चित्तत्व और जड़त्व के स्वभाव का है, अपने आप को जैसे देखता है, वैसे ही ग्रहण करता है। जैसे जो भी अवस्था उसे दिखाई देती है, वह उसी अवस्था में हो जाता है।

396.51.39

काले काले चिता जीवस्त्वन्योन्यो भवति स्वयम् । भाविताकारवानन्तर्वासनाकलिकोदयात् ॥ ३९ ॥

kāle kāle cittā jīvas tvanyonyo bhavati svayam | bhāvitākāravānantarvāsanākalikodayāt || 39 ||

At different times, the conscious being becomes different due to the arising of various impressions and thoughts.

अलग-अलग समय पर, चित्त जीव अपने आप में अलग-अलग हो जाता है विभिन्न संस्कारों और विचारों के उदय के कारण।

406.51.40

स्वप्ने दृष्टो यथा ग्रामो याति सत्तान्यतेक्षणात् । देहाद्देहं तथा याति देहोऽयं प्रतिभात्मकः ॥ ४० ॥

svapne dṛṣṭo yathā grāmo yāti sattānyatekṣaṇāt | dehādddehaṃ tathā yāti deho'yaṃ pratibhātmakaḥ || 40 ||

Just as a village seen in a dream becomes real at that moment, similarly, the body moves from one body to another, and this body is of the nature of reflection.

जैसे स्वप्न में देखा गया गाँव उस समय सच हो जाता है, वैसे ही देह एक देह से दूसरे देह में चला जाता है, और यह देह प्रतिभा के स्वभाव का है।

416.51.41

प्रतिभासो यथा स्वप्ने नरः कुड्यं पटो भवेत् । भवत्यसत्यमेवेदं देहान्तरमिदं स्वतः ॥ ४१ ॥

pratibhāso yathā svapne naraḥ kuḍyaṃ paṭo bhavet | bhavatyasatyamevedaṃ dehāntaramidaṃ svataḥ || 41 ||

Just as in a dream, a man may appear as a wall or a cloth, similarly, this body is indeed unreal and appears as such by itself.

जैसे स्वप्न में एक व्यक्ति दीवार या कपड़े के रूप में दिखाई देता है, वैसे ही यह शरीर असत्य है और स्वयं ही ऐसा प्रतीत होता है।

426.51.42

असत्यमेव म्रियते त्वसत्यं जायते पुनः । जीवः स्वप्रतिभासेन स्वप्नवत्स्वान्यरूपवत् ॥ ४२ ॥

asatyameva mriyate tvasatyaṃ jāyate punaḥ | jīvaḥ svapratibhāsena svapnavatsvānyarūpavat || 42 ||

The unreal dies, and the unreal is born again. The individual soul, through its own appearance, seems to take on different forms like in a dream.

असत्य मरता है और असत्य फिर से जन्म लेता है। जीवात्मा अपनी प्रतीति के द्वारा, स्वप्न की तरह अलग-अलग रूप धारण करता है।

436.51.43

कालेनैतादृशं रूपमिदं नान्यत्वमेति वै । प्रकृतं निश्चयारूढं भ्रमन्त्येते भवः स्वतः ॥ ४३ ॥

kālenaitādṛśaṃ rūpamidaṃ nānyatvameti vai | prakṛtaṃ niścayārūḍhaṃ bhramantyete bhavaḥ svataḥ || 43 ||

This form does not become different due to time. The natural state, firmly established, wanders by itself.

यह रूप समय के कारण दूसरा नहीं होता। प्राकृतिक अवस्था, दृढ़ता से स्थापित, स्वयं ही भटकती है।

446.51.44

वस्तु दृष्टमदृष्टं च स्वप्ने समनुभूयते । जीवस्वप्ने जगद्रूपं विद्धि वेद्यविदां वर ॥ ४४ ॥

vastu dṛṣṭamadṛṣṭaṃ ca svapne samanubhūyate | jīvasvapne jagadrūpaṃ viddhi vedyavidāṃ vara || 44 ||

In a dream, both seen and unseen objects are experienced. Know that in the dream of the individual soul, the form of the world is experienced, O best among the knowers of the knowable.

स्वप्न में, देखे और अदृश्य वस्तुएँ अनुभव की जाती हैं। जान लो कि जीवात्मा के स्वप्न में, संसार का रूप अनुभव किया जाता है, हे ज्ञेय के जानने वालों में श्रेष्ठ।

456.51.45

अजाग्रत्दृष्टिदृष्टो यः स्वाभिधानादिनेरितः । न स्वप्नो विद्यते तस्मादच्छात्मा चितिमात्रकम् ॥ ४५ ॥

ajāgratdṛṣṭidṛṣṭo yaḥ svābhidhānādineritaḥ | na svapno vidyate tasmādacchātmā citimātrakam || 45 ||

He who is seen by the vision of the awakened state, driven by his own nature, there is no dream for him. That self is pure consciousness alone.

जो जाग्रत अवस्था की दृष्टि से देखा जाता है, अपनी प्रकृति से प्रेरित, उसके लिए कोई स्वप्न नहीं होता। वह आत्मा शुद्ध चेतना मात्र है।

466.51.46

अद्यापूर्वाभिधं स्वप्ने यथा पश्यति नान्यथा । अग्रदृष्टं तथैवार्थं चेतनं चित्प्रपश्यति ॥ ४६ ॥

adyāpūrvābhidhaṃ svapne yathā paśyati nānyathā | agradr̥ṣṭaṃ tathaivārthaṃ cetanaṃ citprapaśyati || 46 ||

Just as one sees unprecedented things in dreams, similarly, the conscious mind perceives things that have not been seen before.

जैसे स्वप्न में अनहोनी चीजें देखता है, वैसे ही चेतन मन भी अनहोनी चीजें देखता है।

476.51.47

प्राक्तनी वासनाद्यापि पौरुषेणावजीयते । ह्यःकुकर्माद्य यत्नेन प्रयाति हि सुकर्मताम् ॥ ४७ ॥

prāktanī vāsanādyāpi pauruṣeṇāvajīyate | hyakukarmādya yatnena prayāti hi sukarmatām || 47 ||

Even the past tendencies are overcome by human effort. By striving, one attains good deeds from bad deeds.

भूतकालीन वासनाएँ भी मानवीय प्रयास से दूर हो जाती हैं। प्रयास करने से बुरे कर्मों से अच्छे कर्म प्राप्त होते हैं।

486.51.48

मोक्षादृते न शाम्यन्ति जीवतां चक्षुरादयः । उन्मज्जन्ति निमज्जन्ति केवलं देशकालतः ॥ ४८ ॥

mokṣādr̥te na śāmyanti jīvatāṃ cakṣurādayaḥ | unmajjanti nimajjanti kevalaṃ deśakālatḥ || 48 ||

Without liberation, the senses of living beings do not find peace. They only rise and fall according to place and time.

बिना मोक्ष के, जीवों के इन्द्रियाँ शांति नहीं पातीं। वे केवल स्थान और समय के अनुसार उठती और गिरती हैं।

496.51.49

चितः स्वकलनात्तस्य देहोग्र इव तिष्ठति । पञ्चात्माभावितोऽसत्यो महायक्षः शिशोरिव ॥ ४९ ॥

citaḥ svakalanāttasya dehogra iva tiṣṭhati | pañcātmābhāvito'satyo mahāyakṣaḥ śiśoriva || 49 ||

The body appears fearful due to the mind's own imaginings. It is unreal, composed of the five elements, like a great demon to a child.

मन की अपनी कल्पना से शरीर भयानक लगता है। यह असत्य है, पाँच तत्वों से बना है, जैसे एक बच्चे के लिए एक बड़ा राक्षस।

506.51.50

मनोबुद्धिरहंकारस्तथा तन्मात्रपञ्चकम् । इति पुर्यष्टकं प्रोक्तं देहोऽसावातिवाहिकः ॥ ५० ॥

manobuddhirahaṃkārastathā tanmātrapañcakam | iti puryaṣṭakaṃ proktaṃ deho'sāvātivāhikaḥ || 50 ||

The mind, intellect, ego, and the five subtle elements constitute the eightfold body, which is the vehicle of the soul.

मन, बुद्धि, अहंकार और पाँच सूक्ष्म तत्व इनका समूह आठ अंगों वाला शरीर है, जो आत्मा का वाहन है।

516.51.51

अमूर्त एव चित्तात्मा खत्वमस्यातिपीनता । वाततास्य महागुल्मो देहतास्य सुमेरुता ॥ ५१ ॥

amūrta eva cittātmā khatvamasyātipīnatā | vātatāsya mahāgulmo dehatāsya sumerutā || 51 ||

The self is formless and is the essence of the mind. Its emptiness is extremely vast. Its air-like nature is like a great tree, and its body-like nature is like Mount Meru.

स्वयं निराकार है और मन का सार है। इसकी खालीपन अत्यधिक विस्तृत है। इसकी वायु जैसी प्रकृति एक महान वृक्ष के समान है, और इसकी शरीर जैसी प्रकृति मेरु पर्वत के समान है।

526.51.52

विरजस्त्वक्रमेणैव निरवस्थस्तु मुक्तिभाक् । सुषुप्ततैकावस्थास्य जडाः क्रोडीकृता यया ॥ ५२ ॥

virajastvakrameṇaiva niravasthastu muktibhāk | suṣuptataikāvasthāsya jaḍāḥ kroḍīkṛtā yayā || 52 ||

Being free from passion through the natural order, one is liberated without any state. The state of deep sleep is the only state where the inert are embraced.

प्रकृति के क्रम से राग से मुक्त होने पर, कोई अवस्था के बिना मुक्त होता है। गहरी नींद की अवस्था ही वह एकमात्र अवस्था है जहाँ जड़ अपने आप में समाहित होते हैं।

536.51.53

स्वप्ननाम्नी तथावस्था देहप्रत्ययशालिनी । आमोक्षं भ्रमतीहायमिति स्थावरजंगमैः ॥ ५३ ॥

svapnanāmnī tathāvasthā dehapratyayaśālinī | āmokṣaṃ bhramatīhāyamiti sthāvarajaṅgamaiḥ || 53 ||

The state of dreaming is also a state of bodily awareness. The liberation wanders here, thus it is said by the immovable and movable beings.

स्वप्न की अवस्था भी शरीर के बोध की अवस्था है। मुक्ति यहाँ भटकती है, इसलिए यह स्थावर और जंगम प्राणियों द्वारा कहा जाता है।

546.51.54

कदाचिद्धि सुषुप्तस्थः कदाचित्स्वप्नवत्स्थितः । आतिवाहिकदेहोऽयं सर्वस्यैवावतिष्ठते ॥ ५४ ॥

kadāciddhi suṣuptasthaḥ kadācitsvapnavatsthitaḥ | ātivāhikadeho'yaṃ sarvasyaivāvatiṣṭhate || 54 ||

Sometimes one is in the state of deep sleep, sometimes in the state of dreaming. This transmigratory body abides in all.

कभी गहरी नींद की अवस्था में होता है, कभी स्वप्न की अवस्था में। यह परिवर्तनशील शरीर सभी में निवास करता है।

556.51.55

यदा सुषुप्तभावस्थो भाविदुःस्वप्नवेधितः । तदा कालानलसमस्तिष्ठत्यनुदिताकृतिः ॥ ५५ ॥

yadā suṣuptabhāvastho bhāviduḥsvapnavedhitaḥ | tadā kālānalasamastiṣṭhatyanuditākṛtiḥ || 55 ||

When one is in the state of deep sleep, one is aware of the dream state. Then, one remains like the fire of time, with an unmanifested form.

जब कोई गहरी नींद की अवस्था में होता है, तो उसे स्वप्न की अवस्था का बोध होता है। तब, वह समय की अग्नि के समान अपनी अव्यक्त आकृति में रहता है।

566.51.56

स्थावराद्यास्ववस्थासु कल्पवृक्षदशासु च । भवत्येव सुषुप्तस्थो घनमोहशिलाघनः ॥ ५६ ॥

sthāvarādyāsvavasthāsu kalpavṛkṣadaśāsu ca | bhavatyeva suṣuptastho ghanamohaśilāghanaḥ || 56 ||

In all states of existence, whether inanimate or animate, and in the state of the wish-fulfilling tree, one remains in a state of deep sleep, as dense as a stone.

स्थावर आदि की स्थितियों में और कल्पवृक्ष की दशा में, वह गहरी नींद में रहता है, जैसे पत्थर की तरह घना।

576.51.57

सुषुप्ततास्य जडता स्वप्नोत्थेयं हि संसृतिः । यः प्रबोधोऽस्य सा मुक्तिस्तज्जाग्रद्या तु तुर्यता ॥ ५७ ॥

suṣuptatāsya jaḍatā svapnottheyam hi sansṛtiḥ | yaḥ prabodho'sya sā muktistajjāgradyā tu turyatā || 57 ||

The inertness of deep sleep is the cause of this worldly existence. The awakening from this state is liberation, and the state of wakefulness is the fourth state.

गहरी नींद की जड़ता इस संसारिक अस्तित्व का कारण है। इस अवस्था से जागरण मुक्ति है, और जागरूकता की अवस्था चौथी अवस्था है।

586.51.58

जीवप्रबोधान्मुक्तिर्हि प्रबोधात्परमात्मताम् । सोऽभ्येति क्षालितमलं ताम्रं कनकतामिव ॥ ५८ ॥

jīvaprabodhānmuktirhi prabodhātparamātmatām | so'bhyeti kṣālitamalaṃ tāmraṃ kanakatāmiva || 58 ||

Liberation comes from the awakening of the individual self. From this awakening, one attains the supreme self, just as copper, when purified, becomes gold.

जीव के जागरण से मुक्ति होती है। इस जागरण से वह परमात्मा को प्राप्त करता है, जैसे तांबा शुद्ध होने पर सोना बन जाता है।

596.51.59

जीवप्रबोधान्मुक्तिर्या सा चेह द्विविधोच्यते । एका जीवन्मुक्ततेति द्वितीया देहमुक्तता ॥ ५९ ॥

jīvaprabodhānmuktiryā sā ceha dvividhocyate | ekā jīvanmuktateti dvitīyā dehamuktatā || 59 ||

The liberation that comes from the awakening of the individual self is said to be of two kinds: one is liberation while living, and the other is liberation after death.

जीव के जागरण से प्राप्त मुक्ति दो प्रकार की होती है: एक जीवन्मुक्ति है, और दूसरी देह मुक्ति है।

606.51.60

जीवन्मुक्तिर्हि तुर्यत्वं तुर्यातीतं पदं ततः । बोधो जीवः प्रबोधोऽयं स च बुद्धिप्रयत्नतः ॥ ६० ॥

jīvanmuktirhi turyatvaṃ turyātītaṃ padaṃ tataḥ | bodho jīvaḥ prabodho'yaṃ sa ca buddhiprayatnataḥ || 60 ||

Liberation while living is the state of the fourth. The state beyond the fourth is the supreme state. The individual self is consciousness, and this awakening is through the effort of the intellect.

जीवन्मुक्ति चौथी अवस्था है। चौथी से परे की अवस्था परम पद है। जीव चेतना है, और यह जागरण बुद्धि के प्रयास से होता है।

616.51.61

ज्ञातप्रमाणो जीवोन्तर्यो जानातीह तन्मयः। पश्यतीमं भयं चैव सुदीर्घस्वप्नविभ्रमम् ॥ ६१ ॥

jñātapramāṇo jīvontaryo jānātīha tanmayaḥ| paśyatīmaṃ bhayaṃ caiva sudīrghasvapnavibhramam || 61 ||

The individual soul, which is known by its own measure, knows itself to be identified with that. It sees this fear and the long dream-like delusion.

ज्ञात प्रमाण वाला जीव अपने आप को जानता है और उससे परिपूर्ण होता है| वह इस भय और लंबे स्वप्न-सदृश भ्रम को देखता है।

626.51.62

मिथ्योदितः स्वहृदये स्वस्थ एव शिलीकृते। जीवानामन्तरे त्वन्यन्न किंचिच्चित्कलां विना ॥ ६२ ॥

mithyoditaḥ svahṛdaye svastha eva śilīkṛte| jīvānāmantare tvanyann kiñciccitkalāṃ vinā || 62 ||

Falsely imagined in one's own heart, it is established as stable. In the inner space of beings, there is nothing other than the power of consciousness.

अपने हृदय में मिथ्या कल्पना की गई, यह स्थिर होता है| जीवों के अन्तर में, चेतना की शक्ति के अलावा कुछ भी नहीं है।

636.51.63

तामेवान्यतया पश्यन्मुधैव परिशोचति। जीवाणोरन्तरे त्वन्यन्न किंचित्परमादृते ॥ ६३ ॥

tāmevānyatayā paśyanmudhaiva pariśocati| jīvāṇorantare tvanyann kiñcitparamādṛte || 63 ||

Seeing that very consciousness as something else, the foolish one indeed laments. In the inner space of beings, there is nothing other than the supreme consciousness.

उस चेतना को दूसरे के रूप में देखकर, मूढ़ व्यक्ति शोक करता है| जीवों के अन्तर में, परम चेतना के अलावा कुछ भी नहीं है।

646.51.64

यत्र तत्र जगद्दृष्टमहो मायाविजृम्भितम्। स्थाल्यन्तः कथदम्बूनां यथा नाना भ्रमोदयः ॥ ६४ ॥

yatra tatra jagaddṛṣṭamaho māyāvijṛmbhitam| sthālyantaḥ kathadambūnāṃ yathā nānā bhramodayaḥ || 64 ||

Wherever the world is seen, it is amazingly manifested by illusion. Just as various illusions arise from the reflections in a pot of water, so too the world appears diverse.

जहां-जहां संसार दिखाई देता है, वह माया द्वारा चमत्कारपूर्ण रूप से प्रकट होता है| जैसे पानी के घड़े में प्रतिबिंब से विविध भ्रम उत्पन्न होते हैं, वैसे ही संसार विविध रूप में दिखाई देता है।

656.51.65

जीवाणूनां तथैवान्तर्मिथ्यासंसरणोदयः। बन्धोस्य वासनाबन्धो मोक्षः स्याद्वासनालयः ॥ ६५ ॥

jīvāṇūnāṃ tathaivāntarmithyāsaṃsaraṇodayaḥ| bandho'sya vāsanābandho mokṣaḥ syādvāsanālayaḥ || 65 ||

Similarly, in the inner space of beings, the false cycle of transmigration arises. Bondage is the bond of impressions, and liberation is the abode of impressions.

इसी प्रकार, जीवों के अन्तर में, मिथ्या संसार चक्र का उदय होता है| बंधन वासनाओं का बंधन है, और मोक्ष वासनाओं का आश्रय है।

666.51.66

वासनान्तोऽस्य सौषुप्ती स्वप्ने विस्फुरति स्थितिः । घनवासनमोहोऽयं जीवः स्थावरतादिभाक् ॥ ६६ ॥

vāsanānto'sya sauṣuptī svapne visphurati sthitiḥ | ghanavāsanamoho'yaṃ jīvaḥ sthāvaratādibhāk || 66 ||

The end of desires is deep sleep; in dreams, the state flickers. This dense delusion of desires is the individual soul, experiencing the state of immobility and so forth.

इच्छाओं का अंत गहरी नींद है; सपनों में, स्थिति चमकती है। यह घनी इच्छाओं का मोह जीव है, जो अचलता की स्थिति का अनुभव करता है।

676.51.67

मध्यस्थवासनस्तिर्यक्पुरुषस्तनुवासनः । यदान्तर्जीवितेनान्तो बहिर्जाता घटादयः ॥ ६७ ॥

madhyasthavāsanastiryakpuruṣastanuvāsanaḥ | yadāntarjīvitena'nto bahirjātā ghaṭādayaḥ || 67 ||

The intermediate desires are the animal beings; the bodily desires are the human beings. When the inner life ends, external objects like pots are born.

मध्यस्थ इच्छाएं पशु हैं; शारीरिक इच्छाएं मनुष्य हैं। जब आंतरिक जीवन समाप्त होता है, तब बाहरी वस्तुएं जैसे घड़े उत्पन्न होते हैं।

686.51.68

जीवैक्यादुभयोः सत्ता ग्राह्यग्राहकयोस्तदा । आत्मानात्मसमालीढो बहिरन्तर्यदा चिता ॥ ६८ ॥

jīvaikyādubhayoḥ sattā grāhyagrāhakayostadā | ātmānātmasamālīḍho bahirantaryadā citā || 68 ||

From the unity of the individual soul, both the subject and the object exist. When the self and the non-self are united, the consciousness pervades both inside and outside.

जीव की एकता से, विषय और विषयी दोनों अस्तित्व में हैं। जब आत्मा और अनात्मा एक होते हैं, तब चेतना भीतर और बाहर दोनों में व्याप्त होती है।

696.51.69

तदा ग्राह्यग्रहणधीर्मृगतृष्णेव सोदया । नेह संत्यज्यते किंचिन्नेह किंचिन्न गृह्यते ॥ ६९ ॥

tadā grāhyagrahaṇadhīrmṛgatṛṣṇeva sodayā | neha saṃtyajyate kiṃcinneha kiṃcinnna gṛhyate || 69 ||

Then, the intellect that grasps the object is like a mirage, appearing with the rise. Nothing is abandoned here, nothing is grasped here.

तब, विषय को ग्रहण करने वाली बुद्धि मृगतृष्णा की तरह है, उदय के साथ प्रकट होती है। यहाँ कुछ भी त्यागा नहीं जाता, यहाँ कुछ भी ग्रहण नहीं किया जाता।

706.51.70

बाह्यान्तरकलाकारश्चिदात्मैकः प्रकाशते । त्रिजगच्चिच्चमत्कारस्त्वलं भेदविकल्पनैः ॥ ७० ॥

bāhyāntarakalākāraścidātmaikaḥ prakāśate | trijagacciccamatkārastvalaṃ bhedavikalpanaiḥ || 70 ||

The single consciousness, the self, shines as the form of internal and external arts. The wonder of the three worlds of consciousness is sufficient without the concept of differences.

एक चेतना, आत्मा, भीतर और बाहर की कलाओं के रूप में चमकती है। चेतना के तीन जगतों का आश्चर्य भेद की कल्पना के बिना पर्याप्त है।

716.51.71

अब्धिर्यथा जलमपास्तसमस्तभेदः खादच्छमेव सकलं द्रवमेकशुद्धम् । सर्वं तथेदमपहस्तितभेदजातमाद्यं परं पदमनामयमेव बुद्धम् ॥ ७१ ॥

abdhiryathā jalamapāstasamastabhedaḥ khādacchameva sakalaṃ dravamekaśuddham | sarvaṃ tathedamapahastitabhedajātamādyaṃ paraṃ padamanāmayameva buddham || 71 ||

Just as the ocean casts off all distinctions of water, remaining only as pure space, similarly, this entire universe, having cast off all distinctions, is the pure, primordial, supreme state, free from all afflictions and fully awakened.

जैसे समुद्र सारे जल के भेदों को त्याग देता है और केवल शुद्ध आकाश के रूप में रहता है, उसी प्रकार यह सम्पूर्ण ब्रह्माण्ड, सारे भेदों को त्याग कर, शुद्ध, आदिम, परम अवस्था है, जो सभी क्लेशों से मुक्त और पूर्ण रूप से जाग्रत है।