योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Nirvāṇa I, Chapter 4निर्वाण प्रकरण · सर्ग ४

Book 6 of the Yoga Vasishtha, chapter 4 — 13 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, निर्वाण प्रकरण, अध्याय 4 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

16.4.1

श्रीवसिष्ठ उवाच । मनो बुद्धिरहंकार इन्द्रियादि तथानघ । अचेत्यचिन्मयं सर्वं क्व ते जीवादयः स्थिताः ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | mano buddhirahaṃkāra indriyādi tathānagha | acetyacinmayaṃ sarvaṃ kva te jīvādayaḥ sthitāḥ || 1 ||

Sri Vasishtha said: Rama, the mind, the intellect, the ego, the senses and the rest - all of this is unconscious, made only of matter. Then where do the individual soul and the rest actually stand?

श्री वसिष्ठ बोले: राम, मन, बुद्धि, अहंकार, इंद्रियाँ और बाकी सब चीज़ें - ये सब बिना चेतना के हैं, सिर्फ़ जड़ पदार्थ से बनी हैं। तो फिर जीव वग़ैरह असल में कहाँ ठहरते हैं?

26.4.2

एकेनैवात्मना दत्ता नानातेयं महात्मना । यथैकेनैव चन्द्रेण तिमिराप्पात्रदर्पणैः ॥ २ ॥

ekenaivātmanā dattā nānāteyaṃ mahātmanā | yathaikenaiva candreṇa timirāppātradarpaṇaiḥ || 2 ||

It is the one Self alone, the great Self, that gives rise to this diversity - just as it is the one moon alone that appears as many, through a diseased eye, through water, through a vessel, and through mirrors.

यह सारी विविधता एक ही आत्मा ने, उस महान आत्मा ने बनाई है - जैसे एक ही चाँद आँख की बीमारी से, पानी से, बर्तन से और शीशों से कई रूपों में दिख जाता है।

36.4.3

भोगतृष्णाविषावेशो यदैवोपशमं गतः । तदैवमस्तमज्ञानमान्ध्यं ध्वान्तक्षयादिव ॥ ३ ॥

bhogatṛṣṇāviṣāveśo yadaivopaśamaṃ gataḥ | tadaivamastamajñānamāndhyaṃ dhvāntakṣayādiva || 3 ||

The instant the poisonous grip of craving for pleasure calms down, the blindness of ignorance sets at once, the way darkness is destroyed.

जिस पल भोग की तृष्णा का ज़हरीला असर शांत होता है, उसी पल अज्ञान का अंधापन ऐसे मिट जाता है जैसे अंधेरा मिट जाता है।

46.4.4

अध्यात्मशास्त्रमन्त्रेण तृष्णाविषविषूचिकाक्षीयते भावितेनान्तः शरदा मिहिका यथा ॥ ४ ॥

adhyātmaśāstramantreṇa tṛṣṇāviṣaviṣūcikākṣīyate bhāvitenāntaḥ śaradā mihikā yathā || 4 ||

When the teaching of the science of the Self is cultivated within, the poisonous epidemic of craving wastes away, just as mist is dispelled by autumn.

जब आत्मा की विद्या को मन में गहराई से बसाया जाता है, तो तृष्णा की ज़हरीली बीमारी वैसे ही घुल जाती है जैसे शरद ऋतु में कोहरा छँट जाता है।

56.4.5

मौर्ख्ये क्षीणे क्षतं विद्धि चित्तं राम सबान्धवम् । विलीनाम्बुधरे व्योम्नि जाड्यं शाम्यत्यविघ्नतः ॥ ५ ॥

maurkhye kṣīṇe kṣataṃ viddhi cittaṃ rāma sabāndhavam | vilīnāmbudhare vyomni jāḍyaṃ śāmyatyavighnataḥ || 5 ||

Know this, Rama: when folly wastes away, the mind is struck down together with all its kin, the way the sky's dullness clears easily once the cloud in it has melted away.

जान लो राम, जब मूर्खता घटती है, तो मन अपने सब रिश्तेदारों समेत टूट जाता है - जैसे बादल घुल जाने पर आकाश की धुंधलाहट बिना किसी रुकावट के मिट जाती है।

66.4.6

अचित्तत्वं गते चित्ते क्षीयते वासनाभ्रमः । हारमुक्तासमावेशश्छिन्ने तन्ताविवानघ ॥ ६ ॥

acittatvaṃ gate citte kṣīyate vāsanābhraḥ | hāramuktāsamāveśaśchinne tantāviva anagha || 6 ||

When the mind reaches the state of no-mind, the confusion of its latent desires wastes away - like the pearls of a necklace coming apart when the thread is cut, Rama.

जब मन, मन न रहकर बेमन हो जाता है, तो उसकी वासनाओं का भ्रम मिट जाता है - जैसे धागा कट जाने पर हार के मोती बिखर जाते हैं, राम।

76.4.7

रघुनाथ विघाताय शास्त्रार्थं भावयन्ति ये । कृमिकीटत्वयोग्याय चेतसा संमिलन्ति ते ॥ ७ ॥

raghunātha vighātāya śāstrārthaṃ bhāvayanti ye | kṛmikīṭatvayogyāya cetasā saṃmilanti te || 7 ||

Rama, those who use the meaning of the scriptures to cause harm - their own minds bind them to a state fit only for worms and insects.

राम, जो लोग शास्त्रों के अर्थ का इस्तेमाल नुक़सान पहुँचाने के लिए करते हैं, वे अपने मन से ख़ुद को कीड़े-मकोड़ों जैसी योनि के लायक बना लेते हैं।

86.4.8

नवतामरसाकारकान्तलोचनलोलता । शान्ते मौर्ख्येऽक्षता वाते चलता सरसो यथा ॥ ८ ॥

navatāmrasākārakāntalocanalolatā | śānte maurkhye'kṣatā vāte calatā saraso yathā || 8 ||

The restlessness of your beautiful eyes, shaped like fresh lotuses, stayed even when your folly had calmed - like a lake that goes on stirring in the wind.

ताज़े कमल जैसी तुम्हारी सुंदर आँखों की चंचलता मूर्खता शांत होने पर भी बनी रही - जैसे हवा में झील हिलती ही रहती है।

96.4.9

स्थिरतामुपयातोऽसि भावाभावविवर्जितः । पदे परमविस्तारे नभसीव प्रभञ्जनः ॥ ९ ॥

sthiratāmupayāto'si bhāvābhāvavivarjitaḥ | pade paramavistāre nabhasīva prabhañjanaḥ || 9 ||

You have attained steadiness, free from both being and non-being, in the vast, supreme state - like a storm-wind stilled in the sky.

अब तुम स्थिरता को पा चुके हो, होने और न होने दोनों से मुक्त, उस परम विशाल पद में - जैसे आकाश में आँधी थम जाती है।

106.4.10

मन्ये मद्वचनैर्बोधमागतोऽसि रघूद्वह । विगताज्ञाननिद्रोऽन्तर्नृपतिः पटहैरिव ॥ १० ॥

manye madvacanairbodhamāgato'si raghūdvaha | vigatājñānanidro'ntarnṛpatiḥ paṭhairiva || 10 ||

I think, Rama, that you have come to understanding through my words - the sleep of ignorance now gone from within you, like a king woken by the drums.

मुझे लगता है राम, तुम मेरे वचनों से बोध को प्राप्त हो गए हो - जैसे ढोल की आवाज़ से राजा जाग उठता है, वैसे ही तुम्हारे भीतर अज्ञान की नींद टूट गई है।

116.4.11

सामान्ये च लगन्त्येव जने कुलगुरोर्गिरः । अत्युदारमतौ राम न लगन्ति कथं त्वयि ॥ ११ ॥

sāmānye ca lagantyeva jane kulagurorgiraḥ | atyudāramatau rāma na laganti kathaṃ tvayi || 11 ||

Even in an ordinary person, the words of the family guru do take hold - so how, Rama, could they fail to take hold in you, whose mind is so much greater and nobler?

आम आदमी में भी कुलगुरु की बातें असर कर ही जाती हैं - तो राम, तुम में, जिसका मन इतना उदार और महान है, वे असर क्यों नहीं करेंगी?

126.4.12

यत्रोपादेयवाक्यत्वं भावितं स्वेन चेतसा । मद्वचोऽन्तर्विशत्युच्चैस्तप्ते क्षेत्रे यथा पयः ॥ १२ ॥

yatropādeyavākyatvaṃ bhāvitaṃ svena cetasā | madvaco'ntarviśatyuccais tapte kṣetre yathā payaḥ || 12 ||

Where the mind itself has recognized these words as worth taking in, my words sink in deeply - the way water sinks into a sun-baked field.

जहाँ मन ने ख़ुद ही इन बातों को अपनाने लायक़ मान लिया है, वहाँ मेरे वचन गहराई तक उतर जाते हैं - जैसे तपे हुए खेत में पानी उतर जाता है।

136.4.13

वयमिह हि महानुभाव नित्यं कुलगुरवो भवतां रघूद्वहानाम् । मदुदितमिदमाशु धार्यमार्य शुभवचनं हृदि हारवत्त्वयेति ॥ १३ ॥

vayamiha hi mahānubhāva nityaṃ kulaguravo bhavatāṃ raghūdvahānām | maduditamidamāśu dhāryamārya śubhavacanaṃ hṛdi hāravattvayeti || 13 ||

Rama, we have always been the family teachers of you and your whole line of Raghu kings. Let this good word I have spoken be quickly held in your heart like a necklace, Rama.

राम, हम सदा से तुम रघुवंशियों के कुलगुरु रहे हैं। मेरे कहे इस शुभ वचन को जल्दी ही हार की तरह अपने हृदय में धारण कर लो, राम।