योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Nirvāṇa I, Chapter 12निर्वाण प्रकरण · सर्ग १२

Book 6 of the Yoga Vasishtha, chapter 12 — 28 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, निर्वाण प्रकरण, अध्याय 12 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

16.12.1

श्रीवसिष्ठ उवाच । इति निश्चयवन्तस्ते महान्तो विगतैनसः । सत्याः सत्ये पदे शान्ते समे सुखमवस्थिताः ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | iti niścayavantaste mahānto vigatainasaḥ | satyāḥ satye pade śānte same sukhamavasthitāḥ || 1 ||

Sri Vasishtha said: Thus resolved, those great souls, free from all fault, truthful, remain happily settled in the true, peaceful, and even state.

श्री वसिष्ठ ने कहा: इस तरह निश्चय किए हुए वे महान लोग, जो हर दोष से मुक्त और सच्चे हैं, उस सच्ची, शांत और सम स्थिति में सुखपूर्वक टिके रहते हैं।

26.12.2

इति पूर्णधियो धीराः समनीरागचेतसः । न निन्दन्ति न नन्दन्ति जीवितं मरणं तथा ॥ २ ॥

iti pūrṇadhiyo dhīrāḥ samanīrāgacetasaḥ | na nindanti na nandanti jīvitaṃ maraṇaṃ tathā || 2 ||

Thus, with full understanding, steady, their minds equal and free of passion, they neither condemn nor rejoice, not at life, and not at death either.

इस तरह पूर्ण बुद्धि वाले, धैर्यवान, जिनका मन सम और राग से मुक्त है, वे न तो निंदा करते हैं और न ही खुश होते हैं, न जीवन से, न मृत्यु से।

36.12.3

इत्यलक्ष्यचमत्कारा नारायणभुजा इव । ऋजवः स्खलिताकारा अपरा इव मेरवः ॥ ३ ॥

ityalakṣyacamatkārā nārāyaṇabhujā iva | ṛjavāḥ skhalitākārā aparā iva meravaḥ || 3 ||

In this way their brilliance stayed hidden, like the arms of Narayana. They were straight, even though they looked unsteady, standing like so many Meru mountains.

इस तरह उनकी चमक दिखाई नहीं देती थी, जैसे नारायण की भुजाएँ। वे सीधे थे, भले ही डगमगाते हुए दिखते हों, और कई मेरु पर्वतों जैसे खड़े थे।

46.12.4

रेमिरे वनखण्डेषु द्वीपेषु नगरेषु च । देवोपवनमालासु स्वर्गेषु च सुरा इव ॥ ४ ॥

remire vanakhaṇḍeṣu dvīpeṣu nagareṣu ca | devopavanamālāsu svargeṣu ca surā iva || 4 ||

They took their pleasure in forest groves, on islands, and in cities, in the garden rows of the gods, and in the heavens, like gods themselves.

वे वन के टुकड़ों में, द्वीपों में और नगरों में विहार करते थे; देवताओं के बगीचों की कतारों में और स्वर्गों में भी, जैसे देवता।

56.12.5

भ्रेमुः कुसुमपूर्णासु दोलान्दोलचलासु च । विचित्रवनलेखासु मेरुश्रृङ्गशिखासु च ॥ ५ ॥

bhremuḥ kusumapūrṇāsu dolāndolacalāsu ca | vicitravanalekhāsu meruśṛṅgaśikhāsu ca || 5 ||

They wandered in places full of flowers, on swings that rocked to and fro, along wondrous rows of forest, and on the peaks of Mount Meru.

वे फूलों से भरे स्थानों में घूमते थे, हिलते-डुलते झूलों पर, अनोखी वनपंक्तियों में, और मेरु पर्वत की चोटियों पर भी।

66.12.6

चक्रुर्विजितशत्रूणि चामरच्छत्रवन्ति च । विचित्रार्थानि राज्यानि चित्राचारमयानि च ॥ ६ ॥

cakrurvijitaśatrūṇi cāmaracchatravanti ca | vicitrārthāni rājyāni citrācāramayāni ca || 6 ||

They built kingdoms with their enemies conquered, adorned with royal fly-whisks and umbrellas, rich in wonders, and full of wondrous customs.

उन्होंने ऐसे राज्य बनाए जिनके शत्रु जीत लिए गए थे, जो चंवर और छत्रों से सजे थे, अद्भुत संपत्ति वाले और अनोखी रीतियों से भरे हुए।

76.12.7

अनुजग्मुरिमान्सर्वान्नानाचारविचेष्टितान् । श्रुतिस्मृत्युदितारम्भामितिकर्तव्यतामिति ॥ ७ ॥

anujagmurimānsarvānnānācāraviceṣṭitān | śrutismṛtyuditārambhāmitikartavyatāmiti || 7 ||

They took up all these various customs and undertakings, doing what the Veda and tradition declare, thinking, this must be done.

उन्होंने ये सब अलग-अलग रीति-रिवाज और काम अपनाए, वही किया जो वेद और स्मृति में बताया गया है, यह सोचकर कि यही करना चाहिए।

86.12.8

ईदृशीरमणीयेषु ललनाहास्यहारिषु । विहाराहाररम्येषु भोगाभोगेषु भूषिताः ॥ ८ ॥

īdṛśīramṇīyeṣu lalanāhāsyahāriṣu | vihārāhāraramyeṣu bhogābhogeṣu bhūṣitāḥ || 8 ||

Amid such delightful things, charming with the laughter of women, pleasant with play and food, they stayed adorned, in enjoyment and in abstaining alike.

ऐसी सुंदर चीज़ों के बीच, स्त्रियों की हँसी से मनोहर, खेल और भोजन से सुखद, वे गहनों से सजे रहते थे, चाहे भोग में हों या भोग से दूर।

96.12.9

विविशुश्चारुचूतासु मन्दारवलितासु च । अप्सरोगीतपूर्णासु नन्दनोद्यानभूमिषु ॥ ९ ॥

vivivśuścārucutāsu mandāravalitāsu ca | apsarogītapūrṇāsu nandanodyānabhūmiṣu || 9 ||

They entered the grounds of the Nandana garden, rich with beautiful mango trees, twined with mandara trees, and filled with the songs of the Apsaras.

वे नंदन वन की भूमि में जाते थे, जहाँ सुंदर आम के पेड़ थे, जो मंदार वृक्षों से लिपटे थे, और जो अप्सराओं के गीतों से भरे थे।

106.12.10

सचराचरभूतेषु विश्रान्ताखिलजन्तुषु । यज्ञक्रियाकलापेषु गार्हस्थ्येषु यथाक्रमम् ॥ १० ॥

sacarācarabhūteṣu viśrāntākhilajantuṣu | yajñakriyākalāpeṣu gārhasthyeṣu yathākramam || 10 ||

They entered among beings, moving and still alike, where all creatures found their rest, into the round of sacrificial rites, and into household life, each in its proper order.

वे चर और अचर सभी प्राणियों के बीच जाते थे, जहाँ सब जीव विश्राम पाते थे, यज्ञ की क्रियाओं के समूह में, और गृहस्थ जीवन में भी, क्रम से।

116.12.11

तेरुर्हतगजेन्द्रासु भ्रान्तभूरिशिवासु च । भेरीभांकारभीमासु संग्रामार्णववीथिषु ॥ ११ ॥

terurhatagajendrāsu bhrāntabhūriśivāsu ca | bherībhāṃkārabhīmāsu saṃgrāmārṇavavīthiṣu || 11 ||

They crossed the lanes of the sea of battle, terrible with the boom of war drums, where great elephants lay slain and many jackals prowled.

वे युद्ध के सागर की गलियों को पार करते थे, जो युद्ध के नगाड़ों की गड़गड़ाहट से भयानक थीं, जहाँ बड़े-बड़े हाथी मारे गए पड़े थे और गीदड़ इधर-उधर घूमते थे।

126.12.12

तस्थुः परुषचित्तासु हृतवित्तोद्धतासु च । संरम्भक्षोभरौद्रीषु सर्वासु द्वन्द्वरीतिषु ॥ १२ ॥

tasthuḥ paruṣacittāsu hṛtavittoddhataāsu ca | saṃrambhakṣobharauadrīṣu sarvāsu dvandvarītiṣu || 12 ||

They stood firm through every kind of strife, where minds turned harsh, where people grew arrogant from stolen wealth, fierce with fury and turmoil.

वे हर तरह के झगड़ों में डटे रहते थे, जहाँ मन कठोर हो जाते थे, जहाँ लोग चुराई हुई दौलत से घमंडी हो जाते थे, जो क्रोध और उथल-पुथल से भयानक थे।

136.12.13

मनस्तेषां तु नीरागमनुपाधि गतभ्रमम् । असक्तं मुक्तमाशान्तं परं सत्वपदं गतम् ॥ १३ ॥

manasteṣāṃ tu nīrāgamanupādhi gatabhramam | asaktaṃ muktamāśāntaṃ paraṃ satvapadaṃ gatam || 13 ||

But their minds were free of passion, free of all limits, and free of confusion. Unattached, liberated, and deeply at peace, their minds had reached the highest state of being.

पर उनका मन राग से मुक्त था, हर बंधन से मुक्त था, और भ्रम से मुक्त था। अनासक्त, मुक्त और पूरी तरह शांत, उनका मन सबसे ऊँची अवस्था को पा चुका था।

146.12.14

न ममज्जुः क्वचिदपि संकटेषु महत्स्वपि । महदप्युपयातेषु कुलशलाः सरस्स्विव ॥ १४ ॥

na mamajjuḥ kvacidapi saṃkaṭeṣu mahatsvapi | mahadapyupayāteṣu kulaśalāḥ sarasviva || 14 ||

They never sank anywhere, even amid great dangers, even when great trouble overtook them, like reeds in a lake.

वे कभी नहीं डूबे, चाहे कितनी भी बड़ी मुसीबत क्यों न हो, चाहे कितनी भी बड़ी विपत्ति आ जाए, जैसे झीलों में सरकंडे नहीं डूबते।

156.12.15

नोल्ललास विलासिन्या श्रिया परमकान्तया । परिपूर्णेन्दुलक्ष्म्येव जलराशी रघूद्वह ॥ १५ ॥

nollalāsa vilāsinyā śriyā paramakāntayā | paripūrṇendulakṣmyeva jalarāśī raghūdvaha || 15 ||

He did not glow with pride at playful, most lovely Fortune, any more than the ocean glows with pride at the beauty of the full moon, Rama.

वह चंचल और परम सुंदर लक्ष्मी पाकर भी फूला नहीं, जैसे समुद्र पूर्णचंद्र की शोभा पाकर भी फूलता नहीं, हे राम।

166.12.16

न मम्लौ दुःखशोकेन ग्रीष्मेणेव वनस्थलम् । जहर्ष च न भोगौघैरवश्यायैरिवौषधीः ॥ १६ ॥

na mamlau duḥkhaśokena grīṣmeṇeva vanasthalam | jaharṣa ca na bhogaughairavaśyāyairivauṣadhīḥ || 16 ||

He did not wither with pain and grief, the way a forest withers in the summer heat, and he did not thrill with floods of pleasure, the way herbs thrill with the dew.

वह दुःख और शोक से वैसे नहीं मुरझाया, जैसे गर्मी में वन मुरझा जाता है, और वह सुख की बाढ़ से वैसे उत्साहित नहीं हुआ, जैसे ओस से जड़ी-बूटियाँ खिल उठती हैं।

176.12.17

ते हि केवलमव्यग्राः कुर्वन्तः काममञ्जरीः । इष्टानिष्टफलं राम नाभिलेषुर्न तत्यजुः ॥ १७ ॥

te hi kevalamavyagrāḥ kurvantaḥ kāmamañjarīḥ | iṣṭāniṣṭaphalaṃ rāma nābhileṣurna tatyajuḥ || 17 ||

They, simply undisturbed, carried out the flowering buds of desire. And, Rama, they neither craved the fruit, welcome or unwelcome, nor did they refuse it.

वे बस अविचलित रहकर इच्छा की कलियों को पूरा करते थे। और हे राम, चाहे फल अच्छा हो या बुरा, न तो वे उसे चाहते थे और न ही उसे ठुकराते थे।

186.12.18

नोदगुः कार्यसंपत्तावाक्रान्ता नास्तमाययुः । जहृषुर्न सुखप्राप्तौ मम्लुर्नैव च संकटे ॥ १८ ॥

nodayuḥ kāryasaṃpattāvākrāntā nāstamāyayuḥ | jahṛṣurna sukhaprāptau mamlurnaiva ca saṃkaṭe || 18 ||

They did not rise up when their work succeeded, nor sink down when overwhelmed. They did not thrill at gaining happiness, nor wither away in trouble.

जब उनका काम सफल होता, वे उठकर इतराते नहीं थे, और जब दबाव पड़ता तो झुकते नहीं थे। सुख पाकर वे उछल कर खुश नहीं होते थे, और मुसीबत में मुरझाते नहीं थे।

196.12.19

मुमुहुर्न विमोहेषु न ममज्जुर्विपत्क्रमैः । न जहर्षुः शुभैः शोकै रुरुदुर्न भवानिव ॥ १९ ॥

mumuhurna vimohaṣu na mamajjurvipatkramaaiḥ | na jaharṣuḥ śubhaiḥ śokairurudurna bhavāniv || 19 ||

They were not bewildered by bewildering things. They did not sink beneath the weight of misfortune. They did not delight in good fortune. And they did not weep with grief, as you do.

वे उलझाने वाली बातों से नहीं उलझते थे। वे मुसीबतों के बोझ से नहीं डूबते थे। वे अच्छी बातों से खुश होकर नहीं उछलते थे। और वे दुःख से रोते नहीं थे, जैसे आप रोते हैं।

206.12.20

प्राकृताचारसंप्राप्ते कुर्वन्तः कर्म केवलम् । स्थिता विगतसंरम्भमपरा इव मेरवः ॥ २० ॥

prākṛtācārasaṃprāpte kurvantaḥ karma kevalam | sthitā vigatasaṃrambhamaparā iva meravaḥ || 20 ||

When the moment for ordinary conduct came, they simply did what needed to be done, and remained free of all excitement, like so many Meru mountains.

जब सामान्य आचरण का अवसर आता, वे केवल अपना काम करते थे, और बिना किसी उत्तेजना के स्थिर रहते थे, जैसे कई मेरु पर्वत।

216.12.21

तां त्वं दृष्टिमवष्टभ्य राघवाऽघविनाशिनीम् । अनहंकृत्यहंकारो विहरस्व यथाक्रमम् ॥ २१ ॥

tāṃ tvaṃ dṛṣṭimavaṣṭabhya rāghavā'ghavināśinīm | anahaṃkṛtyahaṃkāro viharasva yathākramam || 21 ||

Hold onto that vision, Rama, the one that destroys sin, and live out your life in its due course. Keep your sense of I, but without the pride of I.

हे राम, उस दृष्टि को थामे रहो जो पाप का नाश करती है, और अपने जीवन को क्रम से जीते रहो। मैं का बोध रखो, पर मैं के अहंकार के बिना।

226.12.22

यथाभूतामिमामेव पश्यत्सर्गपरम्पराम् । मेरुस्थितोऽब्धिगम्भीरः सममास्स्व गतभ्रमः ॥ २२ ॥

yathābhūtāmimāmeva paśyatsargaparamparām | merusthito'bdhigambhīraḥ samamāssva gatabhramaḥ || 22 ||

Seeing this chain of creation exactly as it is, stand as steady as Meru, as deep as the ocean, remain even, and stay free of confusion.

सृष्टि की इस शृंखला को ठीक वैसा ही देखो जैसी वह है। मेरु पर्वत जैसे स्थिर, समुद्र जैसे गहरे बनो, सम रहो, और भ्रम से मुक्त रहो।

236.12.23

चिन्मात्रं सर्वमेवेदमित्थमाभासतां गतम् । नेह सत्यमसत्यं वा क्वचिदस्ति न किंचन ॥ २३ ॥

cinmātraṃ sarvamevedamitthamābhāsatāṃ gatam | neha satyamasatyaṃ vā kvacidasti na kiṃcana || 23 ||

All this is nothing but pure consciousness, which has come to appear in this way. Here nothing exists anywhere as real or unreal, nothing at all.

यह सब कुछ केवल चेतना है, जो इस रूप में सामने आई है। यहाँ कहीं भी न कुछ सच है, न झूठ, कुछ भी नहीं है।

246.12.24

महत्तामलमालम्ब्य त्यक्त्वेदमवहेलया । असक्तबुद्धिः सर्वत्र भव भव्य भवक्षयी ॥ २४ ॥

mahattāmalamālambya tyaktvedamavahalayā | asaktabuddhiḥ sarvatra bhava bhavya bhavakṣayī || 24 ||

Take firm hold of greatness, give up all this with indifference, and, with a mind unattached everywhere, become, good soul, one who ends all becoming.

महानता को पूरी तरह अपनाओ, इस सबको उपेक्षा के साथ छोड़ दो, और हर जगह मन को अनासक्त रखते हुए, हे भले व्यक्ति, बनो, जन्म-मरण के चक्र को समाप्त करने वाला।

256.12.25

किं रोदिषि घनोद्वेगं मूढवच्चानुशोचसि । भ्रमस्युद्भान्तचित्तश्च सौम्यावर्ते तृणं यथा ॥ २५ ॥

kiṃ rodiṣi ghanodvegaṃ mūḍhavaccānuśocasi | bhramasyudbhāntacittaśca saumyāvarte tṛṇaṃ yathā || 25 ||

Why do you weep with such heavy distress, and grieve like a fool? You wander with a bewildered mind, like a blade of grass caught in a gentle whirlpool.

तुम इतनी गहरी बेचैनी से क्यों रोते हो, और मूर्ख की तरह शोक क्यों करते हो? तुम्हारा मन उलझा हुआ भटकता है, जैसे कोई तिनका किसी हल्के भँवर में घूमता है।

266.12.26

श्रीराम उवाच । अहो न भगवन्नूनं सम्यग्जातमलक्षयः । त्वत्प्रसादात्प्रबुद्धोऽस्मि सूर्यसङ्गादिवाम्बुजम् ॥ २६ ॥

śrīrāma uvāca | aho na bhagavannūnaṃ samyagjātamalakṣayaḥ | tvatprasādātprabuddho'smi sūryasaṅgādivāmbujam || 26 ||

Sri Rama said: Ah, Lord, truly my impurity has now been rightly destroyed. By your grace I have awakened, as a lotus opens at the touch of the sun.

श्रीराम ने कहा: हे भगवन्, सच में अब मेरी अशुद्धि पूरी तरह से नष्ट हो गई है। आपकी कृपा से मैं जाग गया हूँ, जैसे सूर्य के स्पर्श से कमल खिल जाता है।

276.12.27

भ्रान्तिरस्तं गता नूनं मिहिका शरदीव मे । संशान्ताखिलसंदेहः करिष्ये वचनं तव ॥ २७ ॥

bhrāntirastaṃ gatā nūnaṃ mihikā śaradīva me | saṃśāntākhilasaṃdehaḥ kariṣye vacanaṃ tava || 27 ||

My confusion has set, indeed, like the morning mist in autumn. With all my doubts now calmed, I will do as you say.

मेरा भ्रम सच में वैसे ही मिट गया है जैसे शरद ऋतु में सुबह की धुंध मिट जाती है। मेरे सारे संदेह शांत हो गए हैं, और मैं वही करूँगा जो आप कहेंगे।

286.12.28

व्यपगतमदमोहो मानमात्सर्यमुक्त श्चिरतरमुदितात्मा शान्तशोकश्चिरेण । पुनरसुखमगच्छन्स्वच्छयैकान्तबुद्ध्या यदिह वदसि साधो तत्करिष्येऽविशङ्कं ॥ २८ ॥

vyapagatamadamoho mānamātsaryamukta ścirataramuditātmā śāntaśokascireṇa | punarasukhamagacchan svacchayaikāntabuddhyā yadiha vadasi sādho tatkariṣye'viśaṅkaṃ || 28 ||

My pride and delusion are gone. I am free from arrogance and envy. My true self has awakened for good, and my grief is calmed at last. I will not fall into sorrow again. With a clear and single mind, whatever you tell me, good sage, I will do without any doubt.

मेरा नशा और मोह मिट गया है। मैं घमंड और ईर्ष्या से मुक्त हो गया हूँ। मेरा असली स्वरूप अब हमेशा के लिए जाग गया है, और मेरा दुःख आखिरकार शांत हो गया है। मैं फिर कभी दुःखी नहीं होऊँगा। एक साफ और एकाग्र मन के साथ, हे साधु, आप जो कुछ भी कहेंगे, मैं बिना किसी शंका के वही करूँगा।