योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Upaśama, Chapter 87उपशम प्रकरण · सर्ग ८७

Book 5 of the Yoga Vasishtha, chapter 87 — 24 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, उपशम प्रकरण, अध्याय 87 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

Part ofइस कथा का हिस्सा: The Story of Sage Vitahavya · chapters 82–89अध्याय 82–89

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

15.87.1

श्रीवसिष्ठ उवाच । एवं कलितवानन्तः प्रशान्तमननैषणः । शनैरुच्चारयंस्तारं प्रणवं प्राप्तभूमिकः ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | evaṃ kalitavānantḥ praśāntamananaiṣaṇaḥ | śanairuccārayaṃstāraṃ praṇavaṃ prāptabhūmikaḥ || 1 ||

Sri Vasishtha said: Having thus come to know all this within himself, his mind's cravings stilled, he reached that stage of practice and slowly uttered the Om that carries one across.

श्री वसिष्ठ ने कहा: इस तरह अपने भीतर यह सब जानकर और मन की हर चाह को शांत करके, वह साधना की उस अवस्था तक पहुँचा और धीरे-धीरे उस ॐ का उच्चारण करने लगा जो पार ले जाता है।

25.87.2

मात्रादिपादभेदेन प्रणवं संस्मरन्यतिः । अध्यारोपापवादेन स्वरूपं शुद्धमव्ययम् ॥ २ ॥

mātrādipādabhedena praṇavaṃ saṃsmaranyatiḥ | adhyāropāpavādena svarūpaṃ śuddhamavyayam || 2 ||

The ascetic called the syllable Om to mind, part by part, starting from its smallest sound-units, and by first picturing a form for it and then setting that picture aside, he came to know his own true nature, pure and unchanging.

वह संन्यासी ॐ को उसके छोटे-छोटे अंशों में, ध्वनि-मात्राओं से शुरू करके, बार-बार स्मरण करता रहा, और पहले उसका एक रूप मन में रखकर फिर उस रूप को हटाकर, उसने अपने शुद्ध और अविनाशी असली स्वरूप को पहचान लिया।

35.87.3

सबाह्याभ्यन्तरान्भागान्स्थूलान्सूक्ष्मतरानपि । त्रैलोक्यसंभवांस्त्यक्त्वा संकल्पाकल्पकल्पितान् ॥ ३ ॥

sabāhyābhyantarānbhāgānsthūlānsūkṣmatarānapi | trailokyasaṃbhavāṃstyaktvā saṃkalpākalpakalpitān || 3 ||

He let go of every part, outer and inner, gross and even subtler, that had arisen out of the three worlds and was shaped only by imagination.

उसने हर उस अंश को छोड़ दिया, बाहरी हो या भीतरी, स्थूल हो या उससे भी सूक्ष्म, जो तीनों लोकों से उपजा था और केवल कल्पना से गढ़ा गया था।

45.87.4

तिष्ठन्नक्षुभिताकारश्चिन्तामणिरिवात्मनि । संपूर्ण इव शीतांशुर्विश्रान्त इव मन्दरः ॥ ४ ॥

tiṣṭhannakṣubhitākāraścintāmaṇirivātmani | saṃpūrṇa iva śītāṃśurviśrānta iva mandaraḥ || 4 ||

He stayed with his form unshaken, like a wish-granting jewel resting in itself, complete like the full moon, at rest like Mount Mandara.

वह ऐसे अडिग होकर ठहरा रहा जैसे चिंतामणि मणि अपने ही भीतर शांत पड़ी हो, जैसे पूरा चाँद हो, जैसे थमकर टिका हुआ मंदराचल पर्वत हो।

55.87.5

कुम्भकारगृहे चक्रं संरोधित इव भ्रमात् । अम्भोधिरिव संपूर्णस्तिमितस्फारनिर्मलः ॥ ५ ॥

kumbhakāragṛhe cakraṃ saṃrodhita iva bhramāt | ambhodhiriva saṃpūrṇastimitasphāranirmalaḥ || 5 ||

He was like a potter's wheel brought to a stop from its spinning, like the ocean, full, still, vast, and clear.

वह ऐसा था जैसे कुम्हार के घर का चाक घूमना बंद कर दे, जैसे समुद्र हो, भरा हुआ, शांत, विशाल और निर्मल।

65.87.6

शान्ततेजस्तमःपुञ्जं विगतार्केन्दुतारकम् । अधूमाभ्ररजःस्वच्छमनन्तं शरदीव खम् ॥ ६ ॥

śāntatejastamaḥpuñjaṃ vigatārkendutārakam | adhūmābhrarajaḥsvacchamanantaṃ śaradīva kham || 6 ||

He was like the autumn sky, a mass where light and darkness both lie stilled, without sun, moon, or star, free of smoke, cloud, and dust, clear and endless.

वह शरद ऋतु के आकाश जैसा था, मानो प्रकाश और अंधकार का वह ढेर हो जो शांत पड़ गया हो, जिसमें न सूरज हो, न चाँद, न तारे, जो धुएँ, बादल और धूल से मुक्त, निर्मल और अनंत हो।

75.87.7

सहप्रणवपर्यन्तदीर्घनिःस्वनतन्तुना । जहाविन्द्रियतन्मात्रजालं गन्धमिवानिलः ॥ ७ ॥

sahapraṇavaparyantadīrghanisvanatantunā | jahāvindriyatanmātrajālaṃ gandhamivānilaḥ || 7 ||

With the long, thin thread of sound trailing off to the very end of Om, he let go of the whole web of the senses and their subtle objects, as the wind lets go of a scent.

ॐ के अंत तक फैले उस लंबे, महीन ध्वनि-सूत्र के साथ, उसने इंद्रियों और उनके सूक्ष्म विषयों के पूरे जाल को छोड़ दिया, जैसे हवा किसी गंध को छोड़ देती है।

85.87.8

ततो जहौ तमोमात्रं प्रतिभातमिवाम्बरे । उत्तिष्ठत्प्रस्फुरद्रूपं प्राज्ञः कोपलवं यथा ॥ ८ ॥

tato jahau tamomātraṃ pratibhātamivāmbare | uttiṣṭhatprasphuradrūpaṃ prājñaḥ kopalavaṃ yathā || 8 ||

Then he gave up that faint trace of darkness too, a shape rising and flickering that had gleamed in the sky, as a wise man gives up a trace of anger.

फिर उसने अंधकार के उस हल्के से अंश को भी छोड़ दिया, जो आकाश में उठता-चमकता एक रूप बनकर दिखा था, जैसे कोई समझदार व्यक्ति क्रोध की हल्की सी झलक को छोड़ देता है।

95.87.9

प्रतिभातं ततस्तेजो निमेषार्धं विचार्य सः । जहौ बभूव च तदा न तमो न प्रकाशकम् ॥ ९ ॥

pratibhātaṃ tatastejo nimeṣārdhaṃ vicārya saḥ | jahau babhūva ca tadā na tamo na prakāśakam || 9 ||

Then, after considering for half the blink of an eye a light that had appeared, he gave that up too, and then there was neither darkness nor light.

फिर, आँख के आधे झपकने भर समय तक उस चमकते हुए प्रकाश को परखकर, उसने उसे भी छोड़ दिया, और तब न अंधकार रहा, न प्रकाश।

105.87.10

तामवस्थामथासाद्य मनसा तन्मनस्तृणम् । मनागपि प्रस्फुरितं निमिषार्धादशातयत् ॥ १० ॥

tāmavasthāmathāsādya manasā tanmanastṛṇam | manāgapi prasphuritaṃ nimeṣārdhādaśātayat || 10 ||

Having then reached that state, in less than half the blink of an eye he used his own mind to break the mind itself, now no more than a straw, along with the faintest flicker still left in it.

फिर उस अवस्था तक पहुँचकर, आँख के आधे झपकने से भी कम समय में, उसने अपने मन से ही उस मन को तोड़ डाला जो अब एक तिनके जैसा रह गया था, और उसमें बची हुई हल्की से हल्की हलचल को भी।

115.87.11

ततोऽङ्ग संविदं स्वस्थां प्रतिभासमुपागताम् । सद्यो जातशिशुज्ञानसमानकलनामलम् ॥ ११ ॥

tato'ṅga saṃvidaṃ svasthāṃ pratibhāsamupāgatām | sadyo jātaśiśujñānasamānakalanāmalam || 11 ||

Then, dear one, there came a consciousness resting in itself, settled into mere appearing, pure, its perceiving equal to the knowing of a newborn child.

फिर, हे प्रिय, एक ऐसी चेतना उभरी जो अपने ही भीतर टिकी थी, जो केवल प्रतीत होने की अवस्था में आ गई थी, शुद्ध, और जिसका जानना नवजात शिशु के जानने के समान था।

125.87.12

निमेषार्धार्धभागेन कालेन कलनां प्रभुः । जहौ चितश्चेत्यदशां स्पन्दशक्तिमिवानिलः ॥ १२ ॥

nimeṣārdhārdhabhāgena kālena kalanāṃ prabhuḥ | jahau citaścetyadaśāṃ spandaśaktimivānilaḥ || 12 ||

In a time no longer than a quarter of the blink of an eye, the master gave up that perceiving, the state where consciousness itself becomes an object of knowledge, as the wind gives up its power to move.

आँख के झपकने के भी चौथाई से भी कम समय में, उस स्वामी ने उस जानने को छोड़ दिया, चेतना के 'जाना जाने' की उस अवस्था को, जैसे हवा अपनी चलने की शक्ति को छोड़ देती है।

135.87.13

पश्यन्तीपदमासाद्य सत्तामात्रात्मके ततः । प्रसुप्तपदमालम्ब्य तस्थौ गिरिरिवाचलः ॥ १३ ॥

paśyantīpadamāsādya sattāmātrātmake tataḥ | prasuptapadamālambya tasthau giririvācalaḥ || 13 ||

Then, having reached the level called Seeing within that state made only of pure being, and resting in the state of deep sleep, he stood still, like an unmoving mountain.

फिर, शुद्ध सत्ता मात्र की उस अवस्था में 'देखने' नाम की उस अवस्था तक पहुँचकर, और गहरी नींद की अवस्था में टिककर, वह एक अचल पर्वत की तरह स्थिर खड़ा रहा।

145.87.14

ततः सुषुप्तसंस्थानं स्थित्वा स्थित्वा विभुर्मनाक् । सुषुप्ते स्थैर्यमासाद्य तुर्यरूपमुपाययौ ॥ १४ ॥

tataḥ suṣuptasaṃsthānaṃ sthitvā sthitvā vibhurmanāk | suṣupte sthairyamāsādya turyarūpamupāyayau || 14 ||

Then the all-pervading one, resting again and again for a moment in the state of deep sleep, and growing steady in that deep sleep, arrived at the fourth state, beyond it.

फिर वह सर्वव्यापी बार-बार क्षण भर के लिए गहरी नींद की अवस्था में ठहरा, और उस गहरी नींद में स्थिरता पाकर, वह चौथी अवस्था तक जा पहुँचा।

155.87.15

निरानन्दोऽपि सानन्दः सच्चासच्चापि तत्र सः । आसीन्न किंचित्किंचित्तत्प्रकाशस्तिमिरं यथा ॥ १५ ॥

nirānando'pi sānandaḥ saccāsaccāpi tatra saḥ | āsīnna kiṃcitkiṃcittatprakāśastimiraṃ yathā || 15 ||

There he was joyless and yet full of joy, both real and unreal, nothing and yet something, like a light that is also darkness.

वहाँ वह न आनंद-रहित था, फिर भी आनंद से भरा था, वह सत् भी था और असत् भी, न कुछ था और फिर भी कुछ था, जैसे प्रकाश ही अंधकार हो।

165.87.16

अचिन्मयं चिन्मयं च नेति नेति यदुच्यते । ततस्तत्संबभूवासौ यद्गिरामप्यगोचरः ॥ १६ ॥

acinmayaṃ cinmayaṃ ca neti neti yaducyate | tatastatsaṃbabhūvāsau yadgirāmapyagocaraḥ || 16 ||

That which is called neither unconscious nor conscious, of which one can only say not this, not this, that he then became, that which even words cannot reach.

जिसे न जड़ कहा जा सकता है, न चेतन, जिसके बारे में बस इतना कहा जाता है कि यह भी नहीं, यह भी नहीं, वही वह तब बन गया, जिस तक शब्द भी नहीं पहुँच पाते।

175.87.17

तदसौ सुसमं स्फारं पदं परमपावनम् । सर्वभावान्तरगतमभूत्सर्वविवर्जितम् ॥ १७ ॥

tadasau susamaṃ sphāraṃ padaṃ paramapāvanam | sarvabhāvāntaragatamabhūtsarvavivarjitam || 17 ||

He became that state, perfectly balanced, vast, utterly pure, present inside every single thing, yet free of everything.

वह उस अवस्था में बदल गया, जो पूरी तरह संतुलित थी, विशाल थी, पूरी तरह शुद्ध थी, हर एक चीज़ के भीतर मौजूद थी, फिर भी हर चीज़ से मुक्त थी।

185.87.18

यच्छून्यवादिनां शून्यं ब्रह्म ब्रह्मविदां वरम् । विज्ञानमात्रं विज्ञानविदां यदमलं पदम् ॥ १८ ॥

yacchūnyavādināṃ śūnyaṃ brahma brahmavidāṃ varam | vijñānamātraṃ vijñānavidāṃ yadamalaṃ padam || 18 ||

It is the Void to those who teach voidness, the highest Brahman to the knowers of Brahman, pure awareness alone to the knowers of awareness, that stainless state.

वह शून्यता है उनके लिए जो शून्य की बात करते हैं, वह सबसे ऊँचा ब्रह्म है ब्रह्म को जानने वालों के लिए, वह केवल शुद्ध चेतना है चेतना को जानने वालों के लिए, वह निर्मल अवस्था है।

195.87.19

पुरुषः सांख्यदृष्टीनामीश्वरो योगवादिनाम् । शिवः शशिकलाङ्कानां कालः कालैकवादिनाम् ॥ १९ ॥

puruṣaḥ sāṃkhyadṛṣṭīnāmīśvaro yogavādinām | śivaḥ śaśikalāṅkānāṃ kālaḥ kālaikavādinām || 19 ||

It is Purusha to the followers of Samkhya, the Lord to the teachers of Yoga, Shiva to those who wear the sign of the crescent moon, Time to those who teach that time alone is real.

वह पुरुष है सांख्य को मानने वालों के लिए, ईश्वर है योग सिखाने वालों के लिए, शिव है चाँद की कला धारण करने वालों के लिए, और काल है उनके लिए जो कहते हैं कि केवल काल ही सत्य है।

205.87.20

आत्मात्मनस्तद्विदुषां नैरात्म्यं तादृशात्मनाम् । मध्यं माध्यमिकानां च सर्वं सुसमचेतसाम् ॥ २० ॥

ātmātmanastadviduṣāṃ nairātmyaṃ tādṛśātmanām | madhyaṃ mādhyamikānāṃ ca sarvaṃ susamacetasām || 20 ||

It is the self of the self to those who teach the self, no-self to those who hold that view, the Middle to the Madhyamikas, and everything to those whose minds see all things as one.

वह आत्मा की आत्मा है उनके लिए जो आत्मा की बात करते हैं, वह अनात्मा है उनके लिए जो यह मानते हैं, वह मध्य है माध्यमिकों के लिए, और सब कुछ है उनके लिए जिनका मन हर चीज़ को एक समान देखता है।

215.87.21

यत्सर्वशास्त्रसिद्धान्तो यत्सर्वहृदयानुगम् । यत्सर्वं सर्वगं सार्वं यत्तत्तत्सदसौ स्थितः ॥ २१ ॥

yatsarvaśāstrasiddhānto yatsarvahṛdayānugam | yatsarvaṃ sarvagaṃ sārvaṃ yattattatsadasau sthitaḥ || 21 ||

He remained established in that reality which is the final teaching of every scripture, which is present in every heart, which is everything, present everywhere, belonging to all.

वह उसी सत्य में स्थिर टिका रहा जो हर शास्त्र का अंतिम निष्कर्ष है, जो हर हृदय में मौजूद है, जो सब कुछ है, हर जगह मौजूद है, और सबका है।

225.87.22

यदनुत्तमनिःस्पन्दं दीप्यते तेजसामपि । स्वानुभूत्यैकमात्रं यद्यत्तत्तत्सदसौ स्थितः ॥ २२ ॥

yadanuttamanispaṇḍaṃ dīpyate tejasāmapi | svānubhūtyaikamātraṃ yadyattatsadasau sthitaḥ || 22 ||

He remained established in that reality, unsurpassed and without motion, which shines even beyond every brightness, which is known only through one's own experience.

वह उसी सत्य में स्थिर टिका रहा, जो सबसे श्रेष्ठ और गतिहीन है, जो हर चमकीली चीज़ से भी बढ़कर चमकता है, जिसे केवल अपने ही अनुभव से जाना जा सकता है।

235.87.23

यदेकं चाप्यनेकं च साञ्जनं च निरञ्जनम् । यत्सर्वं चाप्यसर्वं च यत्तत्तत्सदसौ स्थितः ॥ २३ ॥

yadekaṃ cāpyanekaṃ ca sāñjanaṃ ca nirañjanam | yatsarvaṃ cāpyasarvaṃ ca yattatsadasau sthitaḥ || 23 ||

He remained established in that reality, one and yet many, marked and yet without any mark, everything and yet not everything.

वह उसी सत्य में स्थिर टिका रहा, जो एक भी है और अनेक भी, जिस पर दाग भी है और जो दाग-रहित भी है, जो सब कुछ भी है और सब कुछ नहीं भी है।

245.87.24

अजमजरमनाद्यनेकमेकं पदममलं सकलं च निष्कलं च । स्थित इति स तदा नभःस्वरूपादपि विमलस्थितिरीश्वरः क्षणेन ॥ २४ ॥

ajamajaramanādyanekamekaṃ padamamalaṃ sakalaṃ ca niṣkalaṃ ca | sthita iti sa tadā nabhaḥsvarūpādapi vimalasthitirīśvaraḥ kṣaṇena || 24 ||

He remained established, in a single instant, in that state, unborn, undecaying, without beginning, both many and one, stainless, both whole and without parts; so did he then rest, the Lord, in a purity beyond even the very nature of empty space.

वह एक ही क्षण में उस अवस्था में स्थिर हो गया, जो अजन्मी है, जो कभी बूढ़ी नहीं होती, जिसका कोई आरंभ नहीं, जो अनेक भी है और एक भी, निर्मल है, पूरी भी है और अंशरहित भी; इस तरह वह, वह ईश्वर, उस समय आकाश के स्वभाव से भी बढ़कर एक निर्मल स्थिति में ठहर गया।