योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Sthiti, Chapter 54स्थिति प्रकरण · सर्ग ५४

Book 4 of the Yoga Vasishtha, chapter 54 — 41 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, स्थिति प्रकरण, अध्याय 54 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

14.54.1

पुत्र उवाच । कीदृशस्तात संकल्पः कथदुपद्यते प्रभो । कथं च वृद्धिमाप्नोति कथं चैष विनश्यति ॥ १ ॥

putra uvāca | kīdṛśastāta saṃkalpaḥ kathadupadyate prabho | kathaṃ ca vṛddhimāpnoti kathaṃ caiṣa vinaśyati || 1 ||

The son said, father, lord, what kind of thing is this thought? How does it arise? How does it grow? And how does it come to an end?

बेटे ने कहा, हे पिता, हे प्रभु, यह ख़याल आख़िर होता कैसा है? यह पैदा कैसे होता है? यह कैसे बढ़ता है? और यह कैसे ख़त्म होता है?

24.54.2

दाशूर उवाच । अनन्तस्यात्मतत्त्वस्य सत्तासामान्यरूपिणः । चितश्चेत्योन्मुखत्वं यत्तत्संकल्पाङ्कुरं विदुः ॥ २ ॥

dāśūra uvāca | anantasyātmatattvasya sattāsāmānyarūpiṇaḥ | cittaścetyonmukhatvaṃ yattatsaṃkalpāṅkuraṃ viduḥ || 2 ||

Dashura said, the true self is endless, and its nature is nothing but pure being. When awareness turns to face an object, that turning is what they call the first sprout of thought.

दाशूर ने कहा, अपना असली आत्मा अनंत है, और उसका स्वभाव बस शुद्ध होना भर है। जब चेतना किसी चीज़ की तरफ़ मुड़ती है, उस मुड़ने को ही ख़याल का पहला अंकुर कहा जाता है।

34.54.3

लेशतः प्राप्तसत्ताकः स एव घनतां शनैः । याति चित्तखमापूर्य दृढजाड्याय मेघवत् ॥ ३ ॥

leśataḥ prāptasattākaḥ sa eva ghanatāṃ śanaiḥ | yāti cittakhamāpūrya dṛḍhajāḍyāya meghavat || 3 ||

That same sprout, gaining just a trace of being, slowly thickens, filling the sky of the mind, and turns into solid dullness, like a cloud.

वही अंकुर थोड़ा सा वजूद पाकर धीरे धीरे घना होता जाता है, मन के आकाश को भरकर, बादल की तरह गाढ़े जड़पन में बदल जाता है।

44.54.4

भावयन्ती चितिश्चेत्यं व्यतिरिक्तमिवात्मनः । संकल्पतामुपायाति बीजमङ्कुरतामिव ॥ ४ ॥

bhāvayantī cittiścetyaṃ vyatiriktamivātmanaḥ | saṃkalpatāmupāyāti bījamaṅkuratāmiva || 4 ||

Consciousness, imagining an object as if it were separate from the self, turns into thought, the way a seed turns into a sprout.

चेतना जब किसी चीज़ को अपने आप से अलग मानकर सोचती है, तो वह ख़याल बन जाती है, जैसे बीज अंकुर बन जाता है।

54.54.5

संकल्पेन हि संकल्पः स्वयमेव प्रजायते । वर्धते स्वयमेवाशु दुःखाय न सुखाय तु ॥ ५ ॥

saṃkalpena hi saṃkalpaḥ svayameva prajāyate | vardhate svayamevāśu duḥkhāya na sukhāya tu || 5 ||

Thought is born from thought, all by itself, and it grows fast, all by itself, toward sorrow, not toward joy.

ख़याल से ख़याल अपने आप पैदा होता है, और अपने आप तेज़ी से बढ़ता है, दुख की तरफ़, सुख की तरफ़ नहीं।

64.54.6

संकल्पमात्रं हि जगज्जलमात्रं यथार्णवः । ऋते संकल्पमन्या ते नास्ति संसारदुःखिता ॥ ६ ॥

saṃkalpamātraṃ hi jagajjalamātraṃ yathārṇavaḥ | ṛte saṃkalpamanyā te nāsti saṃsāraduḥkhitā || 6 ||

The world is nothing but thought, just as the ocean is nothing but water. Apart from thought, there is nothing else in you that suffers in this world.

यह जगत सिर्फ़ ख़याल है, जैसे समंदर सिर्फ़ पानी है। ख़याल के अलावा तुझमें कुछ और नहीं है जो इस संसार में दुख भोगता है।

74.54.7

काकतालीययोगेन संजातोऽस्ति मुधैव हि । मृगतृष्णाद्विचन्द्रत्वभिवासत्यं च वर्धते ॥ ७ ॥

kākatālīyayogena saṃjāto'sti mudhaiva hi | mṛgatṛṣṇādvicandratvabhivāsatyam ca vardhate || 7 ||

It is born from mere coincidence, like a crow landing on a tree just as its fruit happens to fall. And, unreal as a mirage or as the sight of two moons, it goes on growing all the same.

यह महज़ इत्तेफ़ाक़ से पैदा होता है, जैसे कौआ पेड़ पर बैठे और ठीक उसी वक़्त फल गिर जाए। और मृगतृष्णा या दो चाँद दिखने जैसा झूठा होते हुए भी, यह बढ़ता ही जाता है।

84.54.8

निगीर्णमातुलिङ्गस्य कनकप्रत्ययो यथा । स्वयमभ्येत्य सत्योऽन्तः संकल्पस्ते तथा हृदि ॥ ८ ॥

nigīrṇamātuliṅgasya kanakapratyayo yathā | svayamabhyetya satyo'ntaḥ saṃkalpaste tathā hṛdi || 8 ||

Just as, to one who has swallowed a citron fruit, a false sense of gold rises up within on its own and feels real, so does thought rise up within your heart.

जैसे बिजौरे का फल निगलने वाले के भीतर सोने का झूठा एहसास अपने आप उठता है और सच्चा लगता है, वैसे ही ख़याल तेरे दिल के भीतर उठता है।

94.54.9

असत्यमेव जातस्त्वमसत्यमपि वर्तसे । अस्मिञ्ज्ञाते च विज्ञाने ह्यसत्यं संविलीयते ॥ ९ ॥

asatyameva jātastvamasatyamapi vartase | asmiñjñāte ca vijñāne hyasatyaṃ saṃvilīyate || 9 ||

You were born unreal, and unreal you remain. But once this is truly known and understood, the unreal melts away.

तू झूठा ही पैदा हुआ, और झूठा ही बना हुआ है। पर जब यह बात ठीक से जान ली और समझ ली जाती है, तो यह झूठ मिट जाता है।

104.54.10

असौ सोऽहमिमे भावाः सुखदुःखमया मम । व्यर्थमेवेति नानास्था येनान्तः परितप्यसे ॥ १० ॥

asau so'hamime bhāvāḥ sukhaduḥkhamayā mama | vyarthameveti nānāsthā yenāntaḥ paritapyase || 10 ||

That is him, I am he, these feelings of pleasure and pain are mine, all these different beliefs are useless, and it is because of them that you burn inside.

वह वही है, मैं वही हूँ, ये सुख दुख की भावनाएँ मेरी हैं, ये सब अलग अलग बातें बेकार हैं, और इन्हीं की वजह से तू भीतर ही भीतर जलता है।

114.54.11

असन्नेवास्य जातोऽसि कुतो जन्मविलासतः । व्यर्थमेवावमूढोऽसि संकल्पवशतः स्वतः ॥ ११ ॥

asannevāsya jāto'si kuto janmavilāsataḥ | vyarthamevāvamūḍho'si saṃkalpavaśataḥ svataḥ || 11 ||

You were born unreal out of this, out of nothing but the play of birth. For no reason at all, you have deluded yourself, by the power of your own thought.

तू इसी से झूठा पैदा हुआ, सिर्फ़ जन्म के खेल से। बिना किसी वजह के, तूने ख़ुद को अपने ही ख़याल की ताक़त से भरमा लिया है।

124.54.12

मा संकल्पय संकल्पं भावं भावय मा स्थितौ । एतावतैव भावेन भव्यो भवति भूतये ॥ १२ ॥

mā saṃkalpaya saṃkalpaṃ bhāvaṃ bhāvaya mā sthitau | etāvataiva bhāvena bhavyo bhavati bhūtaye || 12 ||

Do not keep building up thought. Hold instead to plain being, not to any fixed state. Just by holding to this much, a person becomes fit for true well-being.

ख़याल पर ख़याल मत बना। इसके बदले सीधे होने भर में रह, किसी बंधी हुई अवस्था में नहीं। बस इतना करने से ही इंसान असली भलाई पाने के लायक़ बन जाता है।

134.54.13

संकल्पनाशयत्नेन न भयान्यनुगच्छति । भावनाभावमात्रेण संकल्पः क्षीयते स्वयम् ॥ १३ ॥

saṃkalpanāśayatnena na bhayānyanugacchati | bhāvanābhāvamātreṇa saṃkalpaḥ kṣīyate svayam || 13 ||

Trying hard to kill off thought by force does not chase away your fears. But simply stop dwelling on things, and thought wastes away on its own.

ज़ोर लगाकर ख़याल को मार डालने की कोशिश से तेरे डर दूर नहीं भागते। पर बस चीज़ों में मन बसाना छोड़ दे, तो ख़याल अपने आप घटते घटते ख़त्म हो जाता है।

144.54.14

सुमनःपल्लवामर्दे किंचिद्व्यतिकरो भवेत् । सुसाध्यो भावमात्रेण नतु संकल्पनाशने ॥ १४ ॥

sumanaḥpallavāmarde kiṃcidvyatikaro bhavet | susādhyo bhāvamātreṇa natu saṃkalpanāśane || 14 ||

Even in crushing a flower's petals, some small mishap can happen. Thought is easy to overcome just by a change of feeling, not by trying to force thought to stop.

फूल की पंखुड़ियाँ मसलने जैसे छोटे काम में भी कभी कोई गड़बड़ हो सकती है। पर ख़याल को हराना सिर्फ़ भाव बदलने से आसान है, ख़याल को ज़बरदस्ती रोकने से नहीं।

154.54.15

पुष्पाक्रान्तौ करस्पन्दयत्नः पुत्रोपयुज्यते । तदप्युपकरोत्यस्मिन्न संकल्पपरिक्षये ॥ १५ ॥

puṣpākrāntau karaspandayatnaḥ putropayujyate | tadapyupakarotyasminna saṃkalpaparikṣaye || 15 ||

In gathering flowers, my son, one makes use of the hand's small effort, and that effort helps for that task. But it is no help toward wearing thought away.

फूल तोड़ने में, हे बेटे, हाथ की थोड़ी सी मेहनत काम आती है, और वह मेहनत उस काम में मदद करती है। पर ख़याल को घिसकर मिटाने में उससे कोई मदद नहीं मिलती।

164.54.16

संकल्पो येन हन्तव्यस्तेन भावविपर्ययात् अप्यर्धेन निमेषेण लीलयैव निहन्यते ॥ १६ ॥

saṃkalpo yena hantavyastena bhāvaviparyayāt apyardhena nimeṣeṇa līlayaiva nihanyate || 16 ||

The way to kill thought is this, through the opposite of feeling. By that, thought is destroyed playfully, in less than the blink of an eye.

ख़याल को मारने का तरीक़ा यही है, भाव को उल्टा कर देना। इससे ख़याल पलक झपकने से भी कम समय में, खेल खेल में ही ख़त्म हो जाता है।

174.54.17

भावमात्रोपसंपन्ने स्वात्मनि स्थितिमागते साध्यते यदसाध्यं तत्कस्य स्यात्किमिवाङ्ग ते ॥ १७ ॥

bhāvamātropasaṃpanne svātmani sthitimāgate sādhyate yadasādhyaṃ tatkasya syātkimivāṅga te || 17 ||

Once you have simply gained the right feeling, and come to rest in your own self, even what cannot be done gets done. For such a person what would be impossible? What indeed, dear one, could be impossible for you?

जब तूने बस सही भाव पा लिया, और अपने आप में टिक गया, तो जो नहीं हो सकता वह भी हो जाता है। ऐसे इंसान के लिए क्या नामुमकिन रह जाएगा? तेरे लिए भला क्या नामुमकिन होगा, प्यारे?

184.54.18

संकल्पेनैव संकल्पं मनसा स्वमनो मुने छित्त्वा स्वात्मनि तिष्ठ त्वं किमेतावति दुष्करम् ॥ १८ ॥

saṃkalpenaiva saṃkalpaṃ manasā svamano mune chittvā svātmani tiṣṭha tvaṃ kimetāvati duṣkaram || 18 ||

Cut thought with thought itself, mind with your own mind, wise one, and simply rest in your own self. What is so hard about that?

ख़याल को ख़याल से ही काट दे, मन को अपने ही मन से, हे बुद्धिमान, और बस अपने आप में टिक जा। इसमें भला मुश्किल क्या है?

194.54.19

उपशान्ते हि संकल्पे उपशान्तमिदं भवेत् संसारदुःखमखिलं मूलादपि महामते ॥ १९ ॥

upaśānte hi saṃkalpe upaśāntamidaṃ bhavet saṃsāraduḥkhamakhilaṃ mūlādapi mahāmate || 19 ||

Once thought is stilled, all this suffering of the world is stilled too, right down to its root, wise one.

जब ख़याल शांत हो जाता है, तो इस संसार का सारा दुख भी शांत हो जाता है, जड़ से भी, हे बुद्धिमान।

204.54.20

संकल्पो हि मनो जीवश्चित्तं बुद्धिः सवासना नाम्नैवान्यत्वमेतेषां नार्थेनार्थविदां वर ॥ २० ॥

saṃkalpo hi mano jīvaścittaṃ buddhiḥ savāsanā nāmnaivānyatvameteṣāṃ nārthenārthavidāṃ vara || 20 ||

Thought is the same as the mind, the same as the individual self, the same as awareness, the same as intellect together with its habits. These differ only in name, not in substance, best of the wise.

ख़याल ही मन है, ख़याल ही जीव है, ख़याल ही चेतना है, ख़याल ही आदतों समेत बुद्धि है। इनमें फ़र्क़ सिर्फ़ नाम का है, असल में कोई फ़र्क़ नहीं है, हे बुद्धिमानों में श्रेष्ठ।

214.54.21

संकल्पनादृते नेह किंचिदेवास्ति कुत्रचित्। तमेव हृदयाच्छिन्धि किमेतत्परिशोचसि ॥ २१ ॥

saṃkalpanādṛte neha kiṃcidevāsti kutracit| tameva hṛdayācchindhi kimetatpariśocasi || 21 ||

Except for imagination, nothing at all exists anywhere here. Cut that very thing out of your heart - why do you grieve over this?

कल्पना के अलावा यहाँ कहीं कुछ भी नहीं है। उसी कल्पना को अपने दिल से निकाल फेंको - फिर तुम इसका शोक क्यों करते हो?

224.54.22

यथैवेदं नभः शून्यं जगच्छून्यं तथैव हि। असन्मयविकल्पोत्थे उभे एते तते यतः ॥ २२ ॥

yathaivedaṃ nabhaḥ śūnyaṃ jagacchūnyaṃ tathaiva hi| asanmayavikalpotthe ubhe ete tate yataḥ || 22 ||

Just as this sky is empty, this world is just as empty too, because both of them rise out of thought built on what is unreal, and both spread out in the same way.

जैसे यह आकाश खाली है, वैसे ही यह दुनिया भी खाली है, क्योंकि दोनों उस कल्पना से पैदा हुए हैं जो असत्य पर टिकी है, और दोनों उसी तरह फैले हुए हैं।

234.54.23

असिद्धं सर्वमेवैतदसिद्धेनैव साधितम्। संकल्पेन जगद्यस्माद्भावना क्वावतिष्ठताम् ॥ २३ ॥

asiddhaṃ sarvamevaitadasiddhenaiva sādhitaṃ| saṃkalpena jagadyasmādbhāvanā kvāvatiṣṭhatām || 23 ||

All this is unreal, and it has been proved only by what is itself unreal. Since the world is made just by thought, where could such a belief ever find a place to stand?

यह सब असत्य है, और यह सिद्ध भी असत्य के ज़रिए ही हुआ है। जब यह दुनिया सिर्फ़ कल्पना से बनी है, तो यह विश्वास आख़िर कहाँ टिकेगा?

244.54.24

सत्यास्थायामसत्यां तु किंनिष्ठा वासना भवेत्। भावनाक्षयतः सिद्धिस्ततः प्राप्यं न शिष्यते। तस्मादसदिदं सर्वं विज्ञेयं हेलयेद्धया ॥ २४ ॥

satyāsthāyāmasatyāṃ tu kiṃniṣṭhā vāsanā bhavet| bhāvanākṣayataḥ siddhistataḥ prāpyaṃ na śiṣyate| tasmādasadidaṃ sarvaṃ vijñeyaṃ helayeddhayā || 24 ||

But when even the belief in what is true is itself untrue, what is left for a habit or desire to rest on? When this false conviction wears away, that itself is success - after that, nothing more is left to gain. So understand easily, without strain, that all this is unreal.

पर जब सत्य में यह विश्वास भी झूठा है, तो आदत या इच्छा किस चीज़ पर टिकेगी? जब यह झूठी धारणा मिट जाती है, वही असली सफलता है - उसके बाद पाने को कुछ बचता ही नहीं। इसलिए बिना ज़्यादा मेहनत के, सहज ही समझ लो कि यह सब असत्य है।

254.54.25

तनुभावनया तेन सुखदुःखैर्न लिप्यते। अवस्त्विति च निर्णीय स्नेहास्था न प्रवर्तते ॥ २५ ॥

tanubhāvanayā tena sukhaduḥkhairna lipyate| avastviti ca nirṇīya snehaāsthā na pravartate || 25 ||

As that conviction grows thin, one is no longer touched by pleasure or pain. And once you decide it is not a real thing at all, no attachment or trust in it arises.

जब यह धारणा कमज़ोर पड़ जाती है, तो सुख-दुख उसे छूते नहीं। और जब यह तय हो जाता है कि यह कोई सच्ची चीज़ नहीं है, तो उसके प्रति कोई मोह या भरोसा पैदा नहीं होता।

264.54.26

आस्थाक्षये न जायेते हर्षामर्षौ भवाभवौ। तस्मादसदिदं सर्वं सुखदुःखादिविभ्रमैः ॥ २६ ॥

āsthākṣaye na jāyete harṣāmarṣau bhavābhavau| tasmādasadidaṃ sarvaṃ sukhaduḥkhādivibhramaiḥ || 26 ||

When that trust is gone, joy and anger, gain and loss, do not arise at all. So all this, together with illusions like pleasure and pain, is unreal.

जब यह भरोसा ख़त्म हो जाता है, तो खुशी और गुस्सा, लाभ और नुकसान - कुछ भी पैदा नहीं होता। इसलिए सुख-दुख जैसे सारे भ्रम समेत, यह सब कुछ असत्य है।

274.54.27

मनो जीवः स्फुरत्युच्चैर्मानसं नगरं जगत्। भविष्यद्वर्तमानं च भूतं च परिवर्तयन् ॥ २७ ॥

mano jīvaḥ sphuratyuccairmānasaṃ nagaraṃ jagat| bhaviṣyadvartamānaṃ ca bhūtaṃ ca parivartayan || 27 ||

The mind, as the living self, flashes out strongly as the world - a city built in thought - turning over the future, the present, and the past.

मन ही जीव के रूप में तेज़ी से उभरकर यह दुनिया बन जाता है - विचारों से बना एक नगर - जो भविष्य, वर्तमान और भूतकाल को बार-बार बदलता रहता है।

284.54.28

वासनावलितं लोके स्फुरच्छक्ति मनः स्थितम्। करोति स्वाशयेनेमां व्यवस्थां मलिनश्चलः ॥ २८ ॥

vāsanāvalitaṃ loke sphuracchakti manaḥ sthitam| karoti svāśayenemāṃ vyavasthāṃ malinaścalaḥ || 28 ||

The mind, wrapped up in its own habits, standing in the world like a flashing force, dirty and restless, builds this whole arrangement out of its own liking.

यह मन अपनी पुरानी आदतों में लिपटा हुआ, दुनिया में एक चमकती हुई ताक़त की तरह टिका हुआ, मैला और चंचल होकर, अपनी मर्ज़ी से यह सारा तालमेल खुद बनाता है।

294.54.29

आत्मनः सदृशीं लीलां जीवो हृद्वनमर्कटः। दीर्घमाकारमादाय निमेषाद्याति ह्रस्वताम् ॥ २९ ॥

ātmanaḥ sadṛśīṃ līlāṃ jīvo hṛdvanamarkaṭaḥ| dīrghamākāramādāya nimeṣādyāti hrasvatām || 29 ||

The living self is like a monkey in the forest of the heart, playing a game that suits its own nature - taking on a huge shape one moment, then shrinking small again within the blink of an eye.

जीव मानो दिल रूपी जंगल में एक बंदर है, जो अपने स्वभाव जैसा ही खेल खेलता है - अभी बड़ा रूप ले लेता है, और पलक झपकते ही छोटा हो जाता है।

304.54.30

ग्रहीतुं च न शक्यन्ते संकल्पजलवीचयः। मनाग्दृष्टा विवर्धन्ते ह्रसन्ति सपरिच्छदाः ॥ ३० ॥

grahītuṃ ca na śakyante saṃkalpajalavīcayaḥ| manāgdṛṣṭā vivardhante hrasanti saparicchadāḥ || 30 ||

The waves of thought's water cannot be caught in the hand. The moment they are glimpsed, they swell up, then they shrink away, trappings and all.

कल्पना रूपी पानी की लहरों को हाथ से पकड़ा नहीं जा सकता। ज़रा सी दिखते ही वे बढ़ जाती हैं, फिर अपने पूरे साज-सामान के साथ सिकुड़ जाती हैं।

324.54.32

भ्रमदा जडसंस्थानाः संकल्पास्तडिदग्नयः । यदेवासन्मयं पुत्र तदेवाशु चिकित्सितुम् ॥ ३२ ॥

bhramadā jaḍasaṃsthānāḥ saṃkalpāstaḍidagnayaḥ | yadevāsanmayaṃ putra tadevāśu cikitsitum || 32 ||

Thoughts, which confuse the mind, though sitting inside dull matter, flicker like flashes of lightning-fire. Son, whatever is made only of what is unreal must be cured quickly.

कल्पनाएँ मन को भ्रमित करती हैं, भले ही वे जड़ पदार्थों में टिकी हों, बिजली की चमक की तरह पल भर में चमकती हैं। बेटा, जो कुछ केवल असत्य से बना है, उसे जल्दी ठीक कर लेना चाहिए।

334.54.33

शक्यते नात्र संदेहो नासत्सद्भवति क्वचित् । संस्थितो यदि संकल्पो दुश्चिकित्स्यः स्वतो भवेत् ॥ ३३ ॥

śakyate nātra saṃdeho nāsatsadbhavati kvacit | saṃsthito yadi saṃkalpo duścikitsyaḥ svato bhavet || 33 ||

There is no room for doubt here - the unreal never turns into the real, anywhere. If thought were something truly fixed and real, then by its very nature it would be hard to cure.

इसमें कोई शक नहीं - असत्य कभी कहीं भी सत्य नहीं बनता। अगर कल्पना सचमुच पक्की और असली होती, तो अपने आप में उसे ठीक करना मुश्किल होता।

344.54.34

किंत्वसद्भूत एवैष सुचिकित्स्यस्तदा भवेत् । अकृत्रिमं चेत्संसारमलमङ्गारकार्ष्ण्यवत् ॥ ३४ ॥

kintvasadbhūta evaiṣa sucikitsyastadā bhavet | akṛtrimam cetsaṃsāramalamaṅgārakārṣṇyavat || 34 ||

But since this is nothing but the unreal, it can then be cured with ease - the only way it could not would be if the stain of samsara were something we were born with, the way the blackness of charcoal is.

पर चूँकि यह सिर्फ़ असत्य है, इसलिए इसे आसानी से ठीक किया जा सकता है - हाँ, अगर यह सांसारिक मैल कोयले की कालिख जैसा जन्म से ही साथ होता, तो बात अलग होती।

354.54.35

तदेतत्क्षालने साधो कः प्रवर्तेत दुर्मतिः । किंत्वेतत्तण्डुलेष्वेव तुषकञ्चुकवत्स्थितम् ॥ ३५ ॥

tadetatkṣālane sādho kaḥ pravarteta durmatiḥ | kiṃtvetattuṇḍuleṣveva tuṣakañcukavatsthitam || 35 ||

So who but a fool, good sir, would even try to wash that away? No - this stain sits on us the way the husk sits on a grain of rice.

तो भला ऐसा कौन मूर्ख होगा जो उसे धोने में लगे, हे साधु? नहीं - यह मैल तो चावल के दाने पर छिलके की तरह टिका हुआ है।

364.54.36

यतस्ततः प्रयत्नेन पौरुषेण विनश्यति । अकृत्रिममपि प्राप्तं भृशं पुत्र तथा पुनः ॥ ३६ ॥

yatastataḥ prayatnena pauruṣeṇa vinaśyati | akṛtrimamapi prāptaṃ bhṛśaṃ putra tathā punaḥ || 36 ||

That is why effort and human striving destroy it - even if it seems inborn and deeply set, son, it can, in that same way, be undone again.

इसीलिए मेहनत और पुरुषार्थ से यह नष्ट हो जाता है - चाहे यह जन्मजात लगे और गहरे जमा हो, बेटा, फिर भी उसी तरह इसे मिटाया जा सकता है।

374.54.37

सुखोच्छेद्यतया ज्ञस्य संसारमलमाततम् । तण्डुलस्य यथा चर्म यथा ताम्रस्य कालिमा ॥ ३७ ॥

sukhocchedyatayā jñasya saṃsāramalamātatam | taṇḍulasya yathā carma yathā tāmrasya kālimā || 37 ||

For someone who understands, this widespread stain of samsara is easy to strip away - like the husk on a rice grain, like the black tarnish on copper.

जो समझदार है, उसके लिए यह फैला हुआ संसार का मैल आसानी से उतर जाता है - जैसे चावल का छिलका, जैसे ताँबे की कालिख।

384.54.38

नश्यति क्रियया पुत्र पुरुषस्य तथा मलम् । नश्यत्येव न संदेहस्तस्मादुद्यमवान्भव ॥ ३८ ॥

naśyati kriyayā putra puruṣasya tathā malam | naśyatyeva na saṃdehastasmādudyamavānbhava || 38 ||

In just that way, son, a person's stain is destroyed by action. It is destroyed, without doubt - so be diligent, make the effort.

उसी तरह, बेटा, कर्म से इंसान का यह मैल मिट जाता है। यह मिटता ज़रूर है, इसमें कोई शक नहीं - इसलिए मेहनती बनो, कोशिश करते रहो।

394.54.39

असत्कल्पैर्विकल्पैर्यत्संसारो न जितो मुधा । स्तोकेनाशु लयं याति क्वासद्वस्तु चिरं स्थितम् ॥ ३९ ॥

asatkalpairvikalpairyatsaṃsāro na jito mudhā | stokenāśu layaṃ yāti kvāsadvastu ciraṃ sthitam || 39 ||

Samsara was never conquered by unreal, empty ideas - all of that was wasted effort. With just a little real effort, it quickly falls apart - after all, where does an unreal thing stand firm for long?

झूठे, बेकार खयालों से संसार कभी जीता नहीं गया - वह सारी मेहनत बेकार गई। थोड़े से सच्चे प्रयास से ही यह जल्दी बिखर जाता है - आख़िर कोई असत्य चीज़ कब तक टिकी रह सकती है?

404.54.40

असत्यामेति संसारः स्वव्यवस्थां विचारतः । दीपालोकादिवान्धस्य द्वीन्दुत्वं स्वीक्षितादिव ॥ ४० ॥

asatyāmeti saṃsāraḥ svavyavasthāṃ vicārataḥ | dīpālokādivāndhasya dvīndutvaṃ svīkṣitādiva || 40 ||

Looked at closely, the order the world seems to have turns out to be unreal - the way lamplight and the rest mean nothing to a blind man, the way someone sees two moons because of their own way of looking at it.

गहराई से देखने पर, इस दुनिया की जो अपनी व्यवस्था लगती है, वह झूठी साबित होती है - जैसे किसी अंधे के लिए दीये की रोशनी का कोई मतलब नहीं होता, जैसे अपने ही देखने के ढंग से किसी को एक की जगह दो चाँद दिखाई देते हैं।

414.54.41

नासौ तव न चास्य त्वं भ्रान्तिं पुत्र परित्यज । असत्ये सत्यवद्दृष्टे भावना मा स्म हीदृशः ॥ ४१ ॥

nāsau tava na cāsya tvam bhrāntiṃ putra parityaja | asatyā satyavaddṛṣṭe bhāvanā mā sma hīdṛśaḥ || 41 ||

He is not yours, and you are not his - son, give up this delusion. Never hold on to such a conviction about something unreal that only looks real.

वह तुम्हारा नहीं है, और तुम उसके नहीं हो - बेटा, यह भ्रम छोड़ दो। जो चीज़ असत्य होकर भी सच जैसी दिखे, उस पर कभी ऐसा भरोसा मत रखो।

424.54.42

मम गुरुविभवोज्ज्वला विलासा इति तव मास्तु वृथैव विभ्रमोऽन्तः । त्वमपि च वितताश्च ते विलासा विलसति सर्वमिदं तदात्मतत्त्वम् ॥ ४२ ॥

mama guruvibhavojjvalā vilāsā iti tava māstu vṛthaiva vibhramo'ntaḥ | tvamapi ca vitatāśca te vilāsā vilasati sarvamidaṃ tadātmatattvam || 42 ||

Do not let a pointless delusion take hold in you, thinking, 'These are my own splendors, blazing with great glory.' You too have your own vast, far-reaching splendors - all of this, everywhere, is simply that one same reality of the Self, shining forth.

यह मत सोचो कि 'ये तो मेरी ही शानदार, बड़े वैभव से चमकती लीलाएँ हैं' - ऐसा बेकार भ्रम अपने मन में मत पालो। तुम्हारी भी अपनी विशाल, फैली हुई लीलाएँ हैं - यह सब कुछ, हर जगह, बस उसी एक आत्म-तत्व का खेल है जो चमक रहा है।