योगवासिष्ठYoga Vasishtha
हिन्दीEnglish

Utpatti, Chapter 58उत्पत्ति प्रकरण · सर्ग ५८

Book 3 of the Yoga Vasishtha, chapter 58 — 53 verses in Sanskrit, Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

योग वासिष्ठ, उत्पत्ति प्रकरण, अध्याय 58 — हर श्लोक मूल संस्कृत में, साथ में सरल हिन्दी अर्थ और अंग्रेज़ी अनुवाद।

Part ofइस कथा का हिस्सा: The Story of Queen Lila · chapters 15–59अध्याय 15–59

The English and Hindi are machine translations, not yet reviewed by a scholar.हिन्दी और अंग्रेज़ी मशीन-अनुवाद हैं, किसी विद्वान ने अभी जाँचे नहीं हैं। How they are madeये कैसे बने

13.58.1

श्रीवसिष्ठ उवाच । एतस्मिन्नन्तरे ज्ञप्तिर्जीवं वैदूरथं पुनः । संकल्पेन रुरोधाशु मनसः स्पन्दनं यथा ॥ १ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | etasminnantare jñaptirjīvaṃ vaidūrathaṃ punaḥ | saṃkalpena rurodhāśu manasaḥ spandanaṃ yathā || 1 ||

Sri Vasishtha said: Meanwhile, Jnapti once again held back the life-force of Viduratha's Lila by her will, quickly, the way the mind's flutter is stilled.

श्री वसिष्ठ बोले: इसी बीच ज्ञप्ति ने विदूरथ की लीला के जीव को फिर से अपने संकल्प से रोक दिया, बिलकुल वैसे ही जैसे मन की हलचल को झट से रोक दिया जाता है।

23.58.2

लीलोवाच । वद देवि कियान्कालो गतोऽस्यामिह मन्दिरे । समाधौ मयि लीनायां महीपाले शवे स्थिते ॥ २ ॥

līlovāca | vada devi kiyaṃkālo gato'syāmiha mandire | samādhau mayi līnāyāṃ mahīpāle śave sthite || 2 ||

Lila said: Tell me, goddess, how much time has passed here in this palace while I was absorbed in deep meditation and the king lay as a corpse.

लीला बोली: हे देवी, बताओ इस महल में कितना समय बीत गया, जब मैं समाधि में लीन थी और राजा शव बनकर पड़े थे।

33.58.3

ज्ञाप्तिरुवाच । इह मासस्त्वतिक्रान्त इह दास्याविमे तव । रक्षार्थं वासगृहके स्वपतोऽवहिते स्थिते ॥ ३ ॥

jñāptiruvāca | iha māsastvatikrānta iha dāsyāvime tava | rakṣārthaṃ vāsagṛhake svapato'vahite sthite || 3 ||

Jnapti said: Here a month has gone by. And here are these two maids of yours, standing careful watch in the bedroom to guard you while you slept.

ज्ञप्ति बोली: यहाँ एक महीना बीत चुका है। और ये रहीं तुम्हारी दोनों दासियाँ, जो सोते समय तुम्हारी रक्षा के लिए शयनकक्ष में सावधानी से खड़ी रहीं।

43.58.4

शृणु देहस्य किंवृत्तं तवेह वरवर्णिनि । शरीरं तव पक्षेण तत्क्लिन्नं बाष्पतां गतम् ॥ ४ ॥

śṛṇu dehasya kiṃvṛttaṃ taveha varavarṇini | śarīraṃ tava pakṣeṇa tatklinnaṃ bāṣpatāṃ gatam || 4 ||

Listen, fair one, to what happened to your body here. Within a fortnight your body turned damp and decayed, and dissolved into moisture.

हे सुंदरी, सुनो कि यहाँ तुम्हारे शरीर का क्या हुआ। एक पखवाड़े में तुम्हारा शरीर गीला होकर सड़ गया और भाप जैसा बनकर उड़ गया।

53.58.5

निर्जीवं पतितं भूमौ संशुष्कमिव पल्लवम् । काष्ठकुड्योपमो जातः शवस्तु हिमशीतलः ॥ ५ ॥

nirjīvaṃ patitaṃ bhūmau saṃśuṣkamiva pallavam | kāṣṭhakuḍyopamo jātaḥ śavastu himaśītalaḥ || 5 ||

Lifeless, it fell to the ground like a withered leaf. The corpse became stiff like wood or a wall, and cold as ice.

प्राणहीन होकर वह सूखे पत्ते की तरह ज़मीन पर गिर पड़ा। वह शव लकड़ी या दीवार जैसा सख्त और बर्फ जैसा ठंडा हो गया।

63.58.6

ततो मन्त्रिभिरागत्य मृतैवेयमिति स्वयम् । क्लेदालोकाद्विनिर्णीय भूयो निष्कासितं गृहात् ॥ ६ ॥

tato mantrbhirāgatya mṛtaiveyamiti svayam | kledālokādviniṛṇīya bhūyo niṣkāsitaṃ gṛhāt || 6 ||

Then the ministers came, and seeing it wet and decaying, decided for themselves that she was truly dead, and had it carried out of the house again.

फिर मंत्री आए, और उसे गीला और सड़ता देखकर उन्होंने खुद तय कर लिया कि रानी सचमुच मर चुकी है, और उसे फिर से महल से बाहर निकलवा दिया।

73.58.7

बहुनात्र किमुक्तेन नीत्वा चन्दनदारुभिः । चितौ संक्षिप्य सघृतं सहसा भस्मसात्कृतम् ॥ ७ ॥

bahunātra kimuktena nītvā candanadārubhiḥ | citau saṃkṣipya saghṛtaṃ sahasā bhasmasātkṛtam || 7 ||

Why say much about it — they carried it away with sandalwood logs, laid it on the funeral pyre with ghee, and quickly burned it to ashes.

इसमें ज्यादा क्या कहें — वे उसे चंदन की लकड़ियों के साथ ले गए, घी डालकर चिता पर रख दिया और जल्दी ही राख कर दिया।

83.58.8

ततो राज्ञी मृतेत्युच्चैः कृत्वा रोदनमाकुलम् । परिवारस्तवाशेषं कृतवानौर्ध्वदेहिकम् ॥ ८ ॥

tato rājñī mṛtetyuccaiḥ kṛtvā rodanamākulam | parivārastavāśeṣaṃ kṛtavānaurdhvadehikam || 8 ||

Then, crying loudly and in great distress that the queen was dead, your whole household performed the full funeral rites for you.

फिर रानी के मरने की बात पर ज़ोर-ज़ोर से रोते हुए, तुम्हारे पूरे परिवार और सेवकों ने तुम्हारा पूरा अंतिम संस्कार कर दिया।

93.58.9

इदानीं त्वामिहालोक्य सशरीरामुपागताम् । परलोकादागतेति महच्चित्रं भविष्यति ॥ ९ ॥

idānīṃ tvāmihālokya saśarīrāmupāgatām | paralokādāgateti mahaccitraṃ bhaviṣyati || 9 ||

Now, seeing you arrive here with a body, it will seem a great wonder — people will say you have come back from the other world.

अब यहाँ तुम्हें शरीर सहित आया देखकर, यह बहुत बड़ा अचरज लगेगा — लोग कहेंगे कि तुम परलोक से लौटकर आई हो।

103.58.10

त्वं तु तेन शरीरेण सत्यसंकल्पतः सुते । दृश्यसे स्ववदातेन चित्रं तत्र तवोपरि ॥ १० ॥

tvaṃ tu tena śarīreṇa satyasaṃkalpataḥ sute | dṛśyase svavadātena citraṃ tatra tavopari || 10 ||

But you, my daughter, appear with a body of your own true likeness, by the power of true will. That itself will be the real wonder there.

पर तुम, बेटी, अपने सच्चे संकल्प की शक्ति से अपने ही जैसे रूप वाले शरीर में दिख रही हो। असली अचरज तो यही होगा।

113.58.11

यद्वासना त्वमभवो देहं प्रति तदेव ते । रूपमभ्युदितं बाले तेन प्राक्सदृशं तव ॥ ११ ॥

yadvāsanā tvamabhavo dehaṃ prati tadeva te | rūpamabhyuditaṃ bāle tena prāksadṛśaṃ tava || 11 ||

Child, whatever impression you carried about the body, that very form has now arisen for you — that is why it looks like your earlier one.

बच्ची, शरीर के बारे में तुम्हारे मन में जो छाप थी, वही रूप अब तुम्हें मिला है — इसीलिए यह तुम्हारे पहले वाले शरीर जैसा दिखता है।

123.58.12

स्ववासनानुसारेण सर्वः सर्वं हि पश्यति । दृष्टान्तोऽत्राविसंवादी बालवेतालदर्शनम् ॥ १२ ॥

svavāsanānusāreṇa sarvaḥ sarvaṃ hi paśyati | dṛṣṭānto'trāvisaṃvādī bālaveṭāladarśanam || 12 ||

Everyone sees everything according to their own mental impressions. A sure example of this is how a child sees a ghost.

हर कोई हर चीज़ को अपने मन की छाप के अनुसार ही देखता है। इसका पक्का उदाहरण है बच्चे का भूत देखना।

133.58.13

आतिवाहिकदेहासि संपन्ना सिद्धसुन्दरि । विस्मृतस्त्वेव देहोऽसौ प्राक्तनोऽनपवासनः ॥ १३ ॥

ātivāhikadehāsi saṃpannā siddhasundari | vismṛtastveva deho'sau prāktano'napavāsanaḥ || 13 ||

You have now gained a subtle travelling body, O perfect beauty. That earlier body of yours is only forgotten — its impression has not yet worn off.

हे परम सुंदरी, अब तुम्हें एक सूक्ष्म यात्रा-शरीर मिला है। तुम्हारा पहला शरीर बस भुला दिया गया है — उसकी छाप अभी मिटी नहीं है।

143.58.14

रूढातिवाहिकदृशः प्रशाम्यत्याधिभौतिकः । बुधस्य दृश्यमानोऽपि शरन्मेघ इवाम्बरे ॥ १४ ॥

rūḍhātivāhikadṛśaḥ praśāmyatyādhibhautikaḥ | budhasya dṛśyamāno'pi śaranmegha ivāmbare || 14 ||

When one's sight becomes settled in the subtle body, the sense of the physical body fades away — even while it is still seen by the wise, like an autumn cloud fading in the sky.

जब किसी की दृष्टि सूक्ष्म शरीर में स्थिर हो जाती है, तो स्थूल शरीर का भान मिट जाता है — बुद्धिमान के देखते-देखते ही, जैसे शरद ऋतु का बादल आकाश में घुल जाता है।

153.58.15

रूढातिवाहिकीभावः सर्वो भवति देहकः । निर्जलाम्भोदसदृशो निर्गन्धकुसुमोपमः ॥ १५ ॥

rūḍhātivāhikībhāvaḥ sarvo bhavati dehakaḥ | nirjalāmbhodasadṛśo nirgandhakusumopamaḥ || 15 ||

Once the state of the subtle body is settled, every physical body becomes like a cloud without water, like a flower without scent.

जब सूक्ष्म शरीर की स्थिति पक्की हो जाती है, तो हर स्थूल शरीर बिना पानी के बादल जैसा और बिना सुगंध के फूल जैसा हो जाता है।

163.58.16

सद्वासनस्य रूढायामातिवाहिकसंविदि । देहो विस्मृतिमायाति गर्भसंस्थेव यौवने ॥ १६ ॥

sadvāsanasya rūḍhāyāmātivāhikasaṃvidi | deho vismṛtimāyāti garbhasaṃstheva yauvane || 16 ||

For one of true impressions, once awareness is settled in the subtle body, the old body is forgotten — the way one forgets being in the womb once grown into youth.

सच्ची छाप वाले के लिए, जब चेतना सूक्ष्म शरीर में स्थिर हो जाती है, तो पुराना शरीर भुला दिया जाता है — जैसे जवान होने पर गर्भ में रहना भुला दिया जाता है।

173.58.17

एकत्रिंशेऽद्य दिवसे प्राप्ता वयमिहाम्बरे । प्रभाते मोहिते दास्यौ मयैते निद्रयाधुना ॥ १७ ॥

ekatriṃśeadya divase prāptā vayamihāmbare | prabhāte mohite dāsyau mayaite nidrayādhunā || 17 ||

Today, on the thirty-first day, we arrived here in the sky. At dawn I lulled these two maids of yours to sleep, and they are still dazed by that sleep now.

आज, इकतीसवें दिन, हम यहाँ आकाश में पहुँचे। भोर को मैंने तुम्हारी इन दोनों दासियों को नींद में डाल दिया था, और वे अभी भी उसी नींद में गुम हैं।

183.58.18

तदेहि यावल्लीलायै लीले संकल्पलीलया । आत्मानं दर्शयावोऽस्यै व्यवहारः प्रवर्तताम् ॥ १८ ॥

tadehi yāvallīlāyai līle saṃkalpalīlayā | ātmānaṃ darśayāvo'syai vyavahāraḥ pravartatām || 18 ||

So come, Lila — let the two of us, through the play of our will, show ourselves to this Lila, so that ordinary dealings may go on for her.

तो आओ लीला — हम दोनों अपने संकल्प के खेल से इस लीला को अपना रूप दिखाएँ, ताकि उसके लिए सामान्य व्यवहार आगे चल सके।

193.58.19

श्रीवसिष्ठ उवाच । आवां तावदिमे लीला पश्यत्वित्येव चिन्तिते । ज्ञप्त्या देव्या ततस्तत्र दृश्ये दीप्ते बभूवतुः ॥ १९ ॥

śrīvasiṣṭha uvāca | āvāṃ tāvadime līlā paśyatvityeva cintite | jñaptyā devyā tatastatra dṛśye dīpte babhūvatuḥ || 19 ||

Sri Vasishtha said: As soon as the goddess Jnapti thought, 'Let this Lila now see the two of us,' both of them appeared there, shining brightly.

श्री वसिष्ठ बोले: देवी ज्ञप्ति ने जैसे ही सोचा, 'अब यह लीला हम दोनों को देखे,' वे दोनों वहाँ चमकते हुए प्रकट हो गईं।

203.58.20

सा विदूरथलीलाथ समाकुलविलोचना । गृहमालोकयामास तत्तेजःपुञ्जभास्वरम् ॥ २० ॥

sā vidūrathalīlātha samākulavilocanā | gṛhamālokayāmāsa tattejaḥpuñjabhāsvaraṃ || 20 ||

Then that Viduratha's Lila, her eyes wide with confusion, looked at the palace, which was shining with a mass of that light.

तब विदूरथ की उस लीला ने, घबराई हुई आँखों से, उस महल को देखा, जो उस तेज के समूह से चमक रहा था।

213.58.21

चन्द्रबिम्बादिवोत्कीर्णं धौतं हेमद्रवैरिव । ज्वालाया द्रवशीतायास्तत्प्रभाद्रवभित्तिमत् ॥ २१ ॥

candrabimbādivotkīrṇaṃ dhautaṃ hemadravairiva | jvālāyā dravaśītāyāstatprabhādravabhittimat || 21 ||

It looked as if carved out of the moon's disc, as if polished with molten gold, its walls seeming to flow with the glow of a cool flame.

वह ऐसा लग रहा था मानो चाँद के गोले से तराशा गया हो, मानो पिघले सोने से माँजा गया हो, उसकी दीवारें एक ठंडी लौ की चमक से बहती हुई सी लग रही थीं।

223.58.22

गृहमालोक्य पुरतो लीलाज्ञप्ती विलोक्य ते । उत्थाय संभ्रमवती तयोः पादेषु सापतत् ॥ २२ ॥

gṛhamālokya purato līlājñaptī vilokya te | utthāya saṃbhramavatī tayoḥ pādeṣu sāpatat || 22 ||

Having looked at the palace, and then seeing Lila and Jnapti before her, she rose up in agitation and fell at their feet.

महल को देखने के बाद, और फिर सामने लीला और ज्ञप्ति को देखकर, वह घबराई हुई उठ खड़ी हुई और उनके पैरों पर गिर पड़ी।

233.58.23

मज्जयायागते देव्यौ जयतां जीवनप्रदे । इह पूर्वमहं प्राप्ता भवत्योर्मार्गशोधिनी ॥ २३ ॥

majjayāyāgate devyau jayatāṃ jīvanaprade | iha pūrvamahaṃ prāptā bhavatyormārgaśodhinī || 23 ||

Victory to you two goddesses, life-givers, who have come to save me. I had already arrived here earlier, having cleared the way for you both.

तुम दोनों देवियों की जय हो, जो जीवन देने वाली हो और मुझे बचाने आई हो। मैं यहाँ पहले ही आ चुकी थी, तुम दोनों के लिए रास्ता साफ करते हुए।

243.58.24

इत्युक्तवत्यां तस्यां ता मानिन्यो मत्तयौवनाः । उपाविशन्विष्टरेषु लतामेरुशिरःस्विव ॥ २४ ॥

ityuktavatyāṃ tasyāṃ tā māninyo mattayauvanāḥ | upāviśanviṣṭareṣu latāmeruśiraḥsviva || 24 ||

When she had said this, those two proud ones, flushed with youth, sat down on their seats, like creepers on the peaks of Mount Meru.

जब उसने यह कह दिया, तो वे दोनों गर्वीली, जवानी से दमकती हुई, अपने आसनों पर बैठ गईं, जैसे मेरु पर्वत की चोटियों पर बेलें हों।

253.58.25

ज्ञप्तिरुवाच । सुते वद कथं प्राप्ता त्वमिमं देशमादितः । किं वृत्तं ते त्वया दृष्टं किमिवाध्वनि कुत्र वा ॥ २५ ॥

jñaptiruvāca | sute vada kathaṃ prāptā tvamimaṃ deśamāditaḥ | kiṃ vṛttaṃ te tvayā dṛṣṭaṃ kimivādhvani kutra vā || 25 ||

Jnapti said: Daughter, tell me how you first came to this place. What happened to you? What did you see, and what was the road like, and where?

ज्ञप्ति ने कहा बेटी बताओ तुम इस जगह पर पहले कैसे पहुँचीं। तुम्हारे साथ क्या हुआ तुमने क्या देखा और रास्ता कैसा था और कहाँ था।

263.58.26

विदूरथलीलोवाच । देवि तस्मिन्प्रदेशे सा जातमूर्च्छा तदाभवम् । द्वितीयेन्दोः कलेवाहं कल्पान्तज्वालया हता ॥ २६ ॥

vidūrathalīlovāca | devi tasminpradeśe sā jātamūrcchā tadābhavam | dvitīyendoḥ kalevāhaṃ kalpāntajvālayā hatā || 26 ||

Vidurathalila said: O goddess, in that place I fainted then. I became like the thin sliver of a second-day moon, struck by the fire of the world's ending.

विदूरथलीला ने कहा हे देवी उस जगह पर मैं बेहोश हो गई थी। मैं दूज के पतले चाँद के टुकड़े जैसी हो गई थी मानो प्रलय की आग ने मुझे जला दिया हो।

273.58.27

न चेतितं मया किंचित्समं विषममेव च । ततस्तरलपक्ष्मान्ते विनिमील्य विलोचने ॥ २७ ॥

na cetitaṃ mayā kiṃcit samam viṣamameva ca | tatastaralapakṣmānte vinimīlya vilocane || 27 ||

I did not notice anything at all, good or bad. Then, my eyes closed at the trembling edge of my eyelashes.

मुझे कुछ भी पता नहीं चला न अच्छा न बुरा कुछ भी नहीं। फिर मेरी पलकों के काँपते किनारे पर मेरी आँखें बंद हो गईं।

283.58.28

ततो मरणमूर्च्छान्ते पश्यामि परमेश्वरि । यावदभ्युदितास्म्याशु प्लुता च गगनोदरे ॥ २८ ॥

tato maraṇamūrcchānte paśyāmi parameśvari | yāvadabhyuditāsmyāśu plutā ca gaganodare || 28 ||

Then, at the end of that death-like fainting, O great goddess, I see myself waking up quickly and floating in the hollow of the sky.

फिर उस मौत जैसी बेहोशी के बाद हे महादेवी मैं देखती हूँ कि मैं झट से जाग उठी और आकाश के बीच में तैर रही हूँ।

293.58.29

भूताकाशेऽनिलरथं समारूढास्म्यहं ततः । आनीता गन्धलेखेव तेनाहमिममालयम् ॥ २९ ॥

bhūtākāśe'nilarathaṃ samārūḍhāsmyahaṃ tataḥ | ānītā gandhalekheva tenāhamimamālayam || 29 ||

In the space of the elements I mounted a chariot of wind. Then, carried like a streak of fragrance, that wind brought me to this house.

पंचभूतों के आकाश में मैं हवा के रथ पर चढ़ गई। फिर सुगंध की एक लकीर की तरह वह हवा मुझे इस घर तक ले आई।

303.58.30

देवि पश्यामि सदनं नायकेनाभ्यलंकृतम् । दीप्तदीपं विविक्तं च महार्हशयनान्वितम् ॥ ३० ॥

devi paśyāmi sadanaṃ nāyakenābhyalaṃkṛtam | dīptadīpaṃ viviktaṃ ca mahārhaśayanānvitam || 30 ||

O goddess, I see a house made beautiful by its lord, with a bright lamp burning, quiet and alone, fitted with a costly bed.

हे देवी मैं एक घर देखती हूँ जिसे उसके स्वामी ने सजाया है जिसमें दीपक जल रहा है जो सुनसान है और जिसमें एक कीमती बिछौना है।

313.58.31

पतिमालोकयामीमं यावदेष विदूरथः । शेते कुसुमगुप्ताङ्गो मधुः पुष्पवने यथा ॥ ३१ ॥

patimālokayāmīmaṃ yāvadeṣa vidūrathaḥ | śete kusumaguptāṅgo madhuḥ puṣpavane yathā || 31 ||

I looked at this man of mine, my husband, while this Vidurath lay there, his limbs hidden among flowers, like a bee lying in a flower grove.

मैं अपने इस पति को देखती रही जब तक यह विदूरथ फूलों के बीच अपने अंग छिपाए लेटा रहा जैसे कोई भौंरा फूलों के बगीचे में लेटा हो।

323.58.32

अथ संग्रामसंरम्भश्रमार्तोऽयं स्वपित्यलम् । इति निद्रा मया सेयं देवेश्वरि न वारिता ॥ ३२ ॥

atha saṃgrāmasaṃrambhaśramārto'yaṃ svapityalam | iti nidrā mayā seyaṃ deveśvari na vāritā || 32 ||

Then, thinking this man is worn out from the strain and hard work of battle, let him sleep well, I, O queen of the gods, did not disturb this sleep of his.

फिर यह सोचकर कि यह लड़ाई की मेहनत और थकान से थका हुआ है इसे सोने दो हे देवेश्वरी मैंने इसकी इस नींद में खलल नहीं डाला।

333.58.33

अनन्तरमिमं देशं प्राप्ते देव्याविमे त्विति । यथानुभूतं कथितं मदनुग्रहकारिणि ॥ ३३ ॥

anantaramimaṃ deśaṃ prāpte devyāvime tviti | yathānubhūtaṃ kathitaṃ madanugrahakāriṇi || 33 ||

After that, when you two goddesses reached this place, I told you exactly as I had lived through it, O you who are kind to me.

उसके बाद जब तुम दोनों देवियाँ इस जगह पहुँचीं तो मैंने जैसा मैंने भोगा था वैसा ही तुम्हें बता दिया हे मुझ पर कृपा करने वाली।

343.58.34

ज्ञप्तिरुवाच हे हंसहारिगामिन्यौ लीले ललितलोचने । उत्थापयामो नृपतिं शवतल्पतलादिमम् ॥ ३४ ॥

jñaptiruvāca he haṃsahārigāminyau līle lalitalocane | utthāpayāmo nṛpatiṃ śavatalpatalādimam || 34 ||

Jnapti said: O you two Lilas, who move like swans, with lovely eyes, let us raise up this king from the surface of this bed where he lies like a corpse.

ज्ञप्ति ने कहा हे हंस जैसी चाल वाली और सुंदर आँखों वाली दोनों लीलाओ आओ इस राजा को इस शव जैसी सेज से उठाएँ।

353.58.35

इत्युक्त्वा मुमुचे जीवमामोदमिव पद्मिनी । ससमीरलताकारस्तन्नासानिकटं ययौ ॥ ३५ ॥

ityuktvā mumuce jīvamāmodamiva padminī | sasamīralatākārastannāsānikataṃ yayau || 35 ||

Having said this, she released his life into him, as a lotus releases its fragrance. Taking the shape of a vine stirred by a breeze, that life went close to his nose.

यह कहकर उसने उसके प्राण को छोड़ दिया जैसे कमल अपनी खुशबू छोड़ता है। हवा से हिलती हुई लता का रूप लेकर वह प्राण उसकी नाक के पास पहुँचा।

363.58.36

घ्राणकोशं विवेशान्तर्वंशरन्ध्रमिवानिलः । स्ववासनाशतान्यन्तर्दधदब्धिर्मणीनिव ॥ ३६ ॥

ghrāṇakośaṃ viveśāntarvaṃśarandhramivānilaḥ | svavāsanāśatānyantardadhadabdhirmaṇīniva || 36 ||

It entered the cavity of his nose, like wind entering the hollow of a bamboo, hiding within it its hundreds of past impressions, as the ocean hides its jewels within itself.

वह उसकी नाक की गुहा में घुस गया जैसे हवा बाँस के खोखले में घुसती है और अपने भीतर सैकड़ों पुराने संस्कार छिपाए हुए था जैसे समुद्र अपने भीतर रत्न छिपाए रहता है।

373.58.37

अन्तस्थजीवं वदनं तस्य तत्कान्तिमाययौ । पद्मस्यावग्रहे पद्मं सुवृष्ट इव वारिणि ॥ ३७ ॥

antasthajīvaṃ vadanaṃ tasya tatkāntimāyayau | padmasyāvagrahe padmaṃ suvṛṣṭa iva vāriṇi || 37 ||

With the life now inside it, his face took on its former glow, like a lotus that blooms again in a good rain after a long dry spell.

प्राण के भीतर आ जाने से उसका चेहरा फिर से उसी कांति से चमक उठा जैसे सूखे के बाद अच्छी बारिश में कमल फिर से खिल उठता है।

383.58.38

क्रमादङ्गानि सर्वाणि सरसानि चकाशिरे । तस्य पुष्पाकर इव लताजालानि भूभृतः ॥ ३८ ॥

kramādaṅgāni sarvāṇi sarasāni cakāśire | tasya puṣpākara iva latājālāni bhūbhṛtaḥ || 38 ||

Slowly all his limbs, now full of life, began to shine, like the clusters of vines shining on a mountain in the season of flowers.

धीरे धीरे उसके सारे अंग जो अब जीवन से भरे थे चमकने लगे जैसे फूलों के मौसम में पहाड़ पर लताओं के झुंड चमकते हैं।

393.58.39

अथाबभौ कलापूर्णः स राकायामिवोडुराट् । भासयन्भुवनं भूरि वदनेन्दुमरीचिभिः ॥ ३९ ॥

athābabhau kalāpūrṇaḥ sa rākāyāmivouḍurāṭ | bhāsayanbhuvanaṃ bhūri vadanendumarīcibhiḥ || 39 ||

Then he shone, whole and complete, like the moon on the night of the full moon, lighting up the world abundantly with the rays of his moon-like face.

फिर वह पूर्णिमा की रात के चाँद की तरह पूरा और भरा हुआ चमक उठा और अपने चाँद जैसे चेहरे की किरणों से पूरी दुनिया को खूब रोशन कर दिया।

403.58.40

स्फुरयामास सोऽङ्गानि रसवन्ति मृदूनि च । कनकोज्वलकान्तीनि पल्लवानीव माधवः ॥ ४० ॥

sphurayāmāsa so'ṅgāni rasavanti mṛdūni ca | kanakojvalakāntīni pallavānīva mādhavaḥ || 40 ||

He made his limbs quiver, full of life and soft, golden and bright in their beauty, like spring making the young shoots of a tree quiver.

उसने अपने अंगों को कंपा दिया जो रस से भरे और कोमल थे और सोने जैसी चमकीली कांति वाले थे जैसे बसंत नई कोंपलों को कँपा देता है।

413.58.41

उन्मीलयामास दृशौ विमलालोलतारके । हारिण्यौ सुभगाभोगे चन्द्रार्कौ भुवनं यथा ॥ ४१ ॥

unmīlayāmāsa dṛśau vimalālolatārake | hāriṇyau subhagābhoge candrārkau bhuvanaṃ yathā || 41 ||

He opened his two eyes, with clear and restless pupils, beautiful in their lovely spread, like the moon and the sun lighting up the world.

उसने अपनी दोनों आँखें खोलीं जिनकी पुतलियाँ साफ और चंचल थीं और जो अपने सुंदर फैलाव में मनोहर थीं जैसे चाँद और सूरज दुनिया को रोशन करते हैं।

423.58.42

उत्तस्थौ प्रोल्लसत्कायो विन्ध्याद्रिर्वृद्धिमानिव । उवाच कः स्थित इति घनगम्भीरनिःस्वनम् ॥ ४२ ॥

uttasthau prollasatkāyo vindhyādrirvṛddhimāniva | uvāca kaḥ sthita iti ghanagambhīranisvanam || 42 ||

He got up, his body shining, like the Vindhya mountain growing taller. He spoke, in a voice as deep and heavy as thunder in a cloud, asking, who is here?

वह उठ खड़ा हुआ उसका शरीर चमक रहा था जैसे विंध्य पर्वत बढ़ता जा रहा हो। उसने बादल की गड़गड़ाहट जैसी गहरी भारी आवाज़ में पूछा यहाँ कौन है?

433.58.43

लीलाद्वयमथास्याग्रे प्रोवाचादिश्यतामिति । स ददर्श पुरो नम्रं लीलाद्वयमवस्थितम् ॥ ४३ ॥

līlādvayamathāsyāgre provācādiśyatāmiti | sa dadarśa puro namraṃ līlādvayamavasthitam || 43 ||

Then the two Lilas said before him, let your command be given. He saw the two Lilas standing bowed in front of him.

तब दोनों लीलाओं ने उसके सामने कहा आज्ञा दीजिए। उसने देखा कि दोनों लीलाएँ झुककर उसके सामने खड़ी हैं।

443.58.44

समाचारं समाकारं समरूपं समस्थिति । समवाक्यं समोद्योगं समानन्दं समोदयम् ॥ ४४ ॥

samācāraṃ samākāraṃ samarūpaṃ samasthiti | samavākyaṃ samodyogaṃ samānandaṃ samodayam || 44 ||

The two of them were alike in conduct, alike in looks, alike in form, alike in bearing, alike in speech, alike in effort, alike in joy, alike in their good fortune.

दोनों एक जैसा आचरण करने वाली एक जैसी दिखने वाली एक जैसे रूप वाली एक जैसी मुद्रा वाली एक जैसी बात करने वाली एक जैसा प्रयास करने वाली एक जैसी खुशी वाली और एक जैसी अच्छी किस्मत वाली थीं।

453.58.45

का त्वं केयं कुतश्चेयमित्याह स विलोकयन् । तस्मै लीलाह हे देव श्रूयतां यद्वदाम्यहम् ॥ ४५ ॥

kā tvaṃ keyaṃ kutaśceyamityāha sa vilokayan | tasmai līlāha he deva śrūyatāṃ yadvadāmyaham || 45 ||

Who are you, who is this, and where have you both come from, he said, looking at them. Lila said to him, O lord, listen to what I say.

तुम कौन हो यह कौन है और तुम दोनों कहाँ से आई हो उसने उन्हें देखते हुए पूछा। लीला ने उससे कहा हे स्वामी सुनिए मैं क्या कहती हूँ।

463.58.46

महिला तव लीलाहं प्राक्तनी सहधर्मिणी । वागर्थस्येव संपृक्ता स्थिता संश्लेषशालिनी ॥ ४६ ॥

mahilā tava līlāhaṃ prāktanī sahadharminī | vāgarthasyeva saṃpṛktā sthitā saṃśleṣaśālinī || 46 ||

I am your Lila, your wife from before, your partner in dharma, joined to you as a word is joined to its meaning, standing united with you.

मैं आपकी वही पुरानी पत्नी लीला हूँ आपकी धर्मपत्नी जो आपसे वैसे ही जुड़ी है जैसे शब्द अपने अर्थ से जुड़ा होता है और आपसे मिली हुई खड़ी हूँ।

473.58.47

इयं लीला द्वितीया ते महिला हेलया मया । उपार्जिता त्वदर्थेन प्रतिबिम्बमयी शुभा ॥ ४७ ॥

iyam līlā dvitīyā te mahilā helayā mayā | upārjitā tvadarthena pratibimbamayī śubhā || 47 ||

This second one is also your wife, another Lila. I obtained her for your sake, in play. She is auspicious, and made in the form of a reflection.

यह दूसरी भी आपकी पत्नी है एक और लीला। मैंने खेल खेल में आपके लिए ही इसे पाया है। यह शुभ है और मेरे प्रतिबिंब के रूप में बनी है।

483.58.48

शिरोभागोपविष्टेयं पाहि हैममहासने । एषा सरस्वती देव त्रैलोक्यजननी शिवा ॥ ४८ ॥

śirobhāgopaviṣṭeyam pāhi haimamahāsane | eṣā sarasvatī deva trailokyajananī śivā || 48 ||

This one sits at the head of your throne. Reign now from the great golden seat. This, O lord, is Sarasvati, the mother of the three worlds, the auspicious one.

यह आपके सिंहासन के सिरहाने बैठी है। अब आप इस बड़े सोने के आसन पर राज कीजिए। हे स्वामी यह सरस्वती हैं तीनों लोकों की माता कल्याणकारी देवी।

493.58.49

अस्माकं पुण्यसंभारैरिह साक्षादुपागता । अनयेमे पराल्लोकादिहानीते महीपते ॥ ४९ ॥

asmākam puṇyasaṃbhārairih sākṣādupāgatā | anayeme parāllokādihānīte mahīpate || 49 ||

By our stock of good deeds she has come here in person; by her, these two were brought here from another world, O king.

हमारे पुण्यों के जमा होने से यह देवी खुद यहाँ आई हैं; इन्हीं के कारण ये दोनों दूसरे लोक से यहाँ लाई गई हैं, हे राजा।

503.58.50

इत्याकर्ण्य समुत्थाय राजा राजीवलोचनः । लम्बमाल्याम्बरधरः पपात ज्ञप्तिपादयोः ॥ ५० ॥

ityākarṇya samutthāya rājā rājīvalocanaḥ | lambamālyāmbaradharaḥ papāta jñaptipādayoḥ || 50 ||

Hearing this, the lotus-eyed king got up; wearing long garlands and fine clothes, he fell at the feet of Jnapti.

यह सुनकर कमल जैसी आँखों वाला राजा उठ खड़ा हुआ; लंबी मालाएँ और सुंदर वस्त्र पहने हुए वह ज्ञप्ति देवी के चरणों में गिर पड़ा।

513.58.51

सरस्वति नमस्तुभ्यं देवि सर्वहितप्रदे । प्रयच्छ वरदे मेधां दीर्घमायुर्धनानि च ॥ ५१ ॥

sarasvati namastubhyaṃ devi sarvahitaprade | prayaccha varade medhāṃ dīrghamāyurdhanāni ca || 51 ||

Sarasvati, salutations to you, O goddess who does good to all; O giver of boons, grant me wisdom, a long life, and wealth.

हे सरस्वती, तुम्हें नमस्कार है, हे देवी जो सबका भला करती हो; हे वरदान देने वाली, मुझे बुद्धि, लंबी उम्र और धन दो।

523.58.52

इत्युक्तवन्तं हस्तेन पस्पर्श ज्ञप्तिदेवता । सरस्वत्युवाच । त्वं पुत्राभिमतार्थाढ्यो भवेति भवनान्वितः ॥ ५२ ॥

ityuktavantaṃ hastena pasparśa jñaptidevatā | sarasvatyuvāca | tvaṃ putrābhimatārthāḍhyo bhaveti bhavanānvitaḥ || 52 ||

Saying this, the goddess Jnapti touched him with her hand. Sarasvati said, may you, along with your household, become rich with the son and the wealth you wish for.

यह कहने पर ज्ञप्ति देवी ने उसे अपने हाथ से छुआ। सरस्वती बोलीं, तुम अपने घर-परिवार सहित मनचाहे पुत्र और धन से धनी बनो।

533.58.53

सर्वापदः सकलदुष्कृतदृष्टयश्च गच्छन्तु वः शममनन्तसुखानि सम्यक् । आयान्तु नित्यमुदिता जनता भवन्तु राष्ट्रेस्थिराश्च विलसन्तु सदैव लक्ष्म्यः ॥ ५३ ॥

sarvāpadaḥ sakaladuṣkṛtadṛṣṭayaśca gacchantu vaḥ śamamanantasukhāni samyak | āyāntu nityamuditā janatā bhavantu rāṣṭresthirāśca vilasantu sadaiva lakṣmyaḥ || 53 ||

May all your troubles and every trace of past wrongdoing come fully to rest, and may endless joys come to you. May people always stay happy, may they remain settled in the kingdom, and may good fortune shine there forever.

तुम्हारे सारे संकट और सारे बुरे कर्मों के फल पूरी तरह शांत हो जाएँ, और तुम्हें असीम सुख मिले। लोग हमेशा खुश रहें, राज्य में स्थिर बने रहें, और वहाँ सौभाग्य सदा चमकता रहे।