Vairāgya वैराग्य

Chapter 5 — 15 verses. Sanskrit in Devanagari and IAST, with a plain English and Hindi translation of every verse.

Open in the reader
1

श्रीवाल्मीकिरुवाच | अथोनषोडशे वर्षे वर्तमाने रघूद्वहे | रामानुयायिनि तथा शत्रुघ्ने लक्ष्मणेऽपि च || १ ||

śrīvālmīkiruvāca | athounaṣoḍaśe varṣe vartamāne raghūdvahē | rāmānuyāyini tathā śatrughnē lakṣmaṇē'pi ca || 1 ||

English

Sri Valmiki said: Then, when Rama, the upholder of the Raghu line, was going through his sixteenth year, and so were Shatrughna, who always followed Rama, and Lakshmana too,

हिन्दी

श्री वाल्मीकि ने कहा: फिर, जब रघुकुल के वंशज राम अपने सोलहवें वर्ष में चल रहे थे, और उन्हीं की तरह हमेशा राम के साथ रहने वाले शत्रुघ्न, और लक्ष्मण भी उसी उम्र में थे,

2

भरते संस्थिते नित्यं मातामहगृहे सुखम् | पालयत्यवनिं राज्ञि यथावदखिलाभिमाम् || २ ||

bhartē saṃsthitē nityaṃ mātāmahagṛhē sukham | pālayatyavanīṃ rājñi yathāvadakhilābhimām || 2 ||

English

while Bharata lived happily, as always, at his maternal grandfather's house, and the king ruled over this whole earth exactly as he should,

हिन्दी

भरत हमेशा की तरह अपने नाना के घर सुख से रह रहे थे, और राजा इस पूरी पृथ्वी पर ठीक जैसा होना चाहिए वैसा ही राज्य कर रहे थे,

3

जन्यत्रार्थं च पुत्राणां प्रत्यहं सह मन्त्रिभिः | कृतमन्त्रे महाप्राज्ञे तज्ज्ञे दशरथे नृपे || ३ ||

janyatrārthaṃ ca putrāṇāṃ pratyahaṃ saha mantrabhiḥ | kṛtamantre mahāprājñe tajjñe daśarathē nṛpē || 3 ||

English

and King Dasharatha, a very wise man who knew how such things should be done, met with his ministers every day to arrange marriages for his sons,

हिन्दी

और राजा दशरथ, जो बहुत बुद्धिमान थे और ऐसी बातों के जानकार थे, अपने पुत्रों के विवाह की व्यवस्था के लिए हर दिन मंत्रियों से मिलते थे,

4

कृतायां तीर्थयात्रायां रामो निजगृहे स्थितः | जगामानुदिनं कार्श्यं शरदीवामलं सरः || ४ ||

kṛtāyāṃ tīrthayātrāyāṃ rāmo nijagṛhē sthitaḥ | jagāmānudinaṃ kārśyaṃ śaradīvāmalāṃ saraḥ || 4 ||

English

once his pilgrimage was finished, Rama, staying in his own house, grew thinner day by day, like a clear lake growing thin in autumn.

हिन्दी

तीर्थयात्रा पूरी होने के बाद, राम अपने घर में रहते हुए दिन-प्रतिदिन दुबले होते गए, जैसे शरद ऋतु में कोई स्वच्छ झील पतली हो जाती है।

5

कुमारस्य विशालाक्षं पाण्डुतां मुखमाददे | पाकफुल्लदलं शुक्लं सालिमालमिवाम्बुजम् || ५ ||

kumārasya viśālākṣaṃ pāṇḍutāṃ mukhamādadē | pākaphulladalaṃ śuklaṃ sālimālamivāmbujam || 5 ||

English

The wide-eyed prince's face turned pale, white, like a lotus whose petals have fully opened, ringed by a row of bees.

हिन्दी

उस बड़ी आँखों वाले राजकुमार का चेहरा पीला पड़ गया, सफेद, जैसे पूरी तरह खिली हुई कमल की पंखुड़ी, जिसके चारों ओर भँवरों की कतार हो।

6

कपोलतलसंलीनपाणिः पद्मासनस्थितः । चिन्तापरवशस्तूष्णीमव्यापारो बभूव ह ॥ || ६ ||

kapolatalsaṃlīnapāṇiḥ padmāsanasthitaḥ | cintāparavaśastūṣṇīmavyāpāro babhūva ha || 6 ||

English

He sat in the lotus posture, his hand resting against his cheek, overcome by worry, silent and doing nothing at all.

हिन्दी

वह पद्मासन में बैठा, अपना हाथ गाल पर टिकाए हुए, चिंता से अभिभूत होकर चुपचाप और बिना कुछ किए बैठा रहा।

7

कृशाङ्गश्चिन्तया युक्तः खेदी परमदुर्मनाः । नोवाच कस्यचित्किंचिल्लिपिकर्मार्पितोपमः ॥ || ७ ||

kṛśāṅgaścintayā yuktaḥ khedī paramadurmanāḥ | novāca kasyacitkiñcil lipikarmārpitopamaḥ || 7 ||

English

His body grew thin, he was full of worry, in distress, deeply downcast, and he said nothing at all to anyone, like a figure fixed in a painting.

हिन्दी

उसका शरीर दुबला हो गया, वह चिंता से भरा, दुखी और मन से बहुत उदास था, और किसी से कुछ नहीं बोलता था, जैसे किसी चित्र में बनाई गई कोई आकृति।

8

खेदात्परिजनेनासौ प्रार्थ्यमानः पुनः पुनः । चकाराह्निकमाचारं परिम्लानमुखाम्बुजः ॥ || ८ ||

khedātparijanenāsau prārthyamānaḥ punaḥ punaḥ | cakārāhnikamācāraṃ parimlānamukhāmbujaḥ || 8 ||

English

His attendants, worried, begged him again and again, and he, his lotus-like face now withered, went through his daily rituals.

हिन्दी

उसके सेवक चिंतित होकर बार-बार उससे विनती करते रहे, और वह, जिसका कमल-सा चेहरा मुरझा गया था, अपने नित्य के कर्मकांड करता रहा।

9

एवंगुणविशिष्टं तं रामं गुणगणाकरम् । आलोक्य भ्रातरावस्य तामेवाययतुर्दशाम् ॥ || ९ ||

evaṃguṇaviśiṣṭaṃ taṃ rāmaṃ guṇagaṇākaram | ālokya bhrātarāvasya tāmevāyayaturdaśām || 9 ||

English

Seeing Rama, who had so many good qualities, a mine of every virtue, in this state, his two brothers too fell into the very same condition.

हिन्दी

इतने गुणों वाले, हर सद्गुण की खान जैसे राम को इस हालत में देखकर, उसके दोनों भाई भी उसी दशा में पहुँच गए।

10

तथा तेषु तनूजेषु खेदवत्सु कृशेषु च । सपत्नीको महीपालश्चिन्ताविवशतां ययौ ॥ || १० ||

tathā teṣu tanūjeṣu khedavatsu kṛśeṣu ca | sapatnīko mahīpālaścintāvivśatāṃ yayau || 10 ||

English

So, when his sons had become distressed and thin like this, the king, together with his wife, fell completely under the grip of worry.

हिन्दी

इस तरह जब उसके पुत्र दुखी और दुबले हो गए, तो राजा अपनी रानी के साथ पूरी तरह चिंता की चपेट में आ गया।

11

का ते पुत्र घना चिन्तेत्येवं रामं पुनः पुनः अपृच्छत्स्निग्धया वाचा नैवाकथयदस्य सः || ११ ||

kā te putra ghanā cinte tyevaṃ rāmaṃ punaḥ punaḥ apṛcchatsnigdhayā vācā naivākathayadasya saḥ || 11 ||

English

"My son, what is this heavy worry of yours?" With these words, spoken affectionately, he asked Rama again and again, but Rama told him nothing at all.

हिन्दी

"बेटा, तुम्हें किस बात की इतनी गहरी चिंता है?" ऐसे प्रेम भरे शब्दों से वह राम से बार-बार पूछता रहा, पर राम ने उसे कुछ नहीं बताया।

12

न किंचित्तात मे दुःखमित्युक्त्वा पितुरङ्कगः रामो राजीवपत्राक्षस्तूष्णीमेव स्म तिष्ठति || १२ ||

na kiñcit tāta me duḥkham ityuktvā pitur aṅkagaḥ rāmo rājīvapatrākṣas tūṣṇīm eva sma tiṣṭhati || 12 ||

English

Rama, whose eyes were like lotus petals, would sit on his father's lap and say, "Father, I have no sorrow at all," and then just stay silent.

हिन्दी

कमल की पंखुड़ी जैसी आँखों वाला राम अपने पिता की गोद में बैठकर कहता, "पिताजी, मुझे कोई दुःख नहीं है," और फिर चुप हो जाता।

13

ततो दशरथो राजा रामः किं खेदवानिति अपृच्छत्सर्वकार्यज्ञं वसिष्ठं वदतां वरम् || १३ ||

tato daśaratho rājā rāmaḥ kiṃ khedavān iti apṛcchat sarvakāryajñaṃ vasiṣṭhaṃ vadatāṃ varam || 13 ||

English

Then King Dasharatha asked Vasishtha, who knew about every matter and was the best of speakers, "Why is Rama so troubled?"

हिन्दी

तब राजा दशरथ ने वसिष्ठ से, जो हर बात के जानकार थे और वक्ताओं में श्रेष्ठ थे, पूछा, "राम इतने दुखी क्यों हैं?"

14

इत्युक्तश्चिन्तयित्वा स वसिष्ठमुनिना नृपः अस्त्यत्र कारणं श्रीमन्मा राजन्दुःखमस्तु ते || १४ ||

ityuktas cintayitvā sa vasiṣṭhamuninā nṛpaḥ asty atra kāraṇaṃ śrīman mā rājan duḥkham astu te || 14 ||

English

Asked this, the sage Vasishtha thought for a moment, and said, "There is indeed a reason for this, O illustrious king. Do not grieve, O king."

हिन्दी

यह पूछे जाने पर, ऋषि वसिष्ठ ने थोड़ी देर सोचा और कहा, "हे तेजस्वी राजा, इसका एक कारण है। हे राजन, आप दुखी मत होइए।"

15

कोपं विषादकलनां विततं च हर्षं नाल्पेन कारणवशेन वहन्ति सन्तः सर्गेण संहृतिजवेन विना जगत्यां भूतानि भूप न महान्ति विकारवन्ति || १५ ||

kopaṃ viṣādakalanāṃ vitataṃ ca harṣaṃ nālpene kāraṇavaśena vahanti santaḥ sargeṇa saṃhṛtijavena vinā jagatyāṃ bhūtāni bhūpa na mahānti vikāravanti || 15 ||

English

Good people do not feel anger, the grip of despair, or great joy without a substantial reason. And, O king, in this world, truly great beings are not shaken by change except through the force that drives creation and dissolution.

हिन्दी

अच्छे लोग बिना किसी बड़े कारण के न तो क्रोध करते हैं, न विषाद में डूबते हैं, न अत्यधिक हर्षित होते हैं। और, हे राजन, इस संसार में सचमुच महान प्राणी सृष्टि और प्रलय की शक्ति के बिना किसी बड़े परिवर्तन से विचलित नहीं होते।

← Chapter 4Chapter 6 →