यावन्न कुर्वन्नपि व्यवहरन्नप्यसत्येषु संसारवस्तुषु स्थितोऽपि स्वात्मन्येव क्षीणमनस्त्वादभ्यासवशाद्बाह्यं वस्तु कुर्वन्नपि न पश्यति नालम्बनेन सेवते नाभिध्यायति तनुवासनत्वाच्च केवलं मूढः सुप्तप्रबुद्ध इव कर्तव्यं करोति || ११ ||
yāvanna kurvannapi vyavaharannapyasatyeṣu saṃsāravastuṣu sthito'pi svātmanyeva kṣīṇamanastvādabhyāsavaśādbāhyaṃ vastu kurvannapi na paśyati nālambanena sevate nābhidhyāyati tanuvāsanatvācca kevalaṃ mūḍhaḥ suptaprabuddha iva kartavyaṃ karoti || 11 ||
English
As long as one does not act, even while engaging in worldly activities, remaining in the self, with a diminished mind due to practice, he does not see the external object, does not serve with support, does not meditate, and due to the subtlety of impressions, he performs his duty like a foolish person who is asleep and awake.
हिन्दी
जब तक वह काम नहीं करता, भले ही वह संसार के वस्तुओं में व्यवहार करता है, स्वयं में स्थित होकर, अभ्यास के कारण मन की क्षीणता से, वह बाह्य वस्तु को नहीं देखता, सहारे से सेवा नहीं करता, नहीं ध्यान करता, और वासनाओं की सूक्ष्मता के कारण, वह एक मूढ़ व्यक्ति की तरह कर्तव्य करता है जो सोया और जागा हुआ है।